P1. Veličiny a zákonitosti absolutní konstrukce Života

Kvalitativní metoda myšlení: jako prostředek myšlení

pro Dospělou a tím i trvalou existenci civilizace

Jestliže myšlení civilizace do 16. stol. označíme za metodu Io efektivnosti a vědeckou metodu experimentu (budovanou od 16. stol. až do současnosti) za metodu IIo efektivnosti, je Kvalitativní metoda myšlení metodou IIIo efektivnosti, která Život dovoluje studovat v absolutních souvislostech a každému funkčnímu systému přiřadit příslušnou absolutní hodnotu.

Tím bylo řečeno podstatné pro vývoj civilizace, totiž z pohledu potřeb funkční organizace Hmotného kosmu, kde platí, že každá ucelená činnost se musí uskutečňovat na třech stupních: a to jak okamžitá funkční činnost, tak i dlouhodobý děj. Uveďme příklady (předtím ještě konstatujme, že jde o obecné uplatnění základního zákona Života, Zákona tří prvků):

- využití vodní energie:

činnost Io … voda v rybníce (činnost statická)

činnost IIo … voda v přivaděči (činnost dynamická bez schopnosti vytvořit produkt)

činnost IIIo … vodní kolo (činnost dovršující – vytvářející produkt)

- vývoj myšlení člověka:

fáze Io …základní vzdělání (statické studium bez dynamických souvislostí)

fáze IIo …odborné vzdělání (dynamické studium odborného oboru, avšak bez možnosti vytvářet hodnotný produkt)

fáze IIIo …dospělá pracovní činnost (tvůrčí činnost s cílem vytvářet hodnotný produkt)

- vývoj civilizace:

fáze AIo ... vývoj do 16. století (statické myšlení uplatňované v nejjednodušších praktických činnostech a stabilizované vírou v nadpřirozené )

fáze AIIo ... vývoj od 16. stol. do současnosti (myšlení založené na experimentu v podmínkách absolutně nedospělé organizace – neumožňující vytvářet činnost absolutní efektivnosti a absolutních funkčních možností)

fáze AIIIo … kosmicky dospělá existence - kosmicky dospělé myšlení založené na obecném uplatnění absolutních zákonů Života a v prostředí uplatnění vrcholných organizačních systémů, jež Život kosmicky dospělému člověku nabízí.

Podstatou hmotné existence je vytvoření Produktu. Ten však není možné získat okamžitě. Vždy je třeba budovat soustavy a těmi vytvářet příslušné činnosti. Ve smyslu obecného uplatnění Zákona tří prvků (viz P2) nikdy není možné jinak, než začít od budování funkční energie v podmínkách Io (voda v rybníce), tu je potom třeba rozvíjet v podmínkách IIo (kinetická energie vody v přivaděči), která teprve v podmínkách IIIo (pohyb vody působící na lopatky vodního kola) může vytvořit konečný Produkt (kroutící moment na hřídeli).

Obdobně člověk musí nejdříve zvládnout základní informace na Io, ty rozvíjet na IIo odborným studiem, aby po dokončení studia (závěrečnou zkouškou) byl připraven pro tvůrčí činnost, tj. vytvářet hodnotný produkt činností IIIo.

A ne jinak je tomu i s civilizací, i ona musí uskutečňovat vývoj na třech stupních, jen je třeba si uvědomit, že narozdíl od člověka (jedince), musí vše uskutečňovat v plné škále problematiky Života. Proto dlouhodoběji a produktem musí být absolutní organizační systémy. V tomto smyslu:

- základní úkony vrcholící rozvojem řemesel v 16. stol. bylo Vědomím civilizace na AIo a současně přípravou pro dynamickou fázi vývoje civilizace na A IIo

- postupný vývoj výroby s průmyslovou revolucí a vrcholící vědeckotechnickou revolucí je rozvíjení Vědomí civilizace na AIIo. Přitom předpokládejme, že současnost již je (dlouhou dobu) přímou přípravou pro vrcholný vývoj civilizace na AIIIo

- Vědomí civilizace na AIIIo musí být rozvíjeno vrcholnými prostředky Života s významem Produktu Života, přičemž metoda myšlení fáze IIIo musí mít přirozené i absolutně účinné prostředky pro pochopení celkové organizace Života.

Jestliže vše dnes známé je energií AIIo a jestliže současnost je bezprostřední přípravou pro vývoj civilizace na AIIIo, musíme prokázat, že výrobní systémy současnosti mají vrcholnou úroveň systémů AIIo, avšak celkově musí představovat systémy omezených možností, neboť nesmí mít charakter vrcholných možností s významem Produktu Života. Důkazy hledejme v charakteru používaných funkčních systémů, v možnostech jednotlivých oborů a v odlišnostech metody AIIo a AIIIo:

 

I) Podstata funkční činnosti

Smyslem každé činnosti, a nejen lidské, je vytvoření PRODUKTU. Každá vynaložená práce získá smysl až tehdy, je-li završena vytvořením Konečného produktu KP s významem funkčně upotřebitelného systému nezbytné životnosti. Tento Produkt nemá zásadní význam jen v tržním hospodářství, ale i pro pochopení podstaty funkční organizace a je i základem pro absolutní hodnocení každé naší činnosti.

Lze prokázat, že všechny současné metody, společenské i výrobní systémy, realizují své produkty podle jednoho ze tří řešení schematizovaných na obr. 2. Jsou to: řešení přímkové (řešení I°), řešení rovinné (řešení II°) a řešení prostorové (řešení III°). Nezbytnými prvky všech řešení je pracovní prostor PP (koná se v něm prvotní práce) a vlastní konečný produkt KP, pro který celou činnost realizujeme. V řešeních I° a II° prvotní práci musíme, abychom vytvořili Produkt, ještě upravit převodními prvky p. Uveďme příklady:

1) Řešení přímkové (I°) je řešením nejprimitivnějším a vyznačuje se tím, že k vytvoření konečného produktu KP je třeba produkt prvotní práce v pracovním prostoru PP přetvořit nejméně dvěma převodními prvky p. Na obr. 2a je vykresleno obecné schéma řešení I° a jako příklad spalovací motor. Prvotní prací je exploze plynné směsi, tlak hořících plynů (prvotní produkt) se pístem (převodní prvek p1) převede na posun v přímce, který ojnice (převodní prvek p2) převede na otáčivý pohyb zalomené hřídele ve spojení se setrvačníkem, který KP (kroutící moment) dodá jeho nezbytnou energetickou stálost, jež každý KP musí mít – jestliže má mít následné uplatnění, tj. má-li mít nějaký užitek.

Diskuse k charakteru činnosti:

.. převodní prvky (zvláště píst) musí být maximálně odlehčené, musí co nejméně uplatnit svou hmotnou podstatu – nejlépe by bylo být nehmotnými a uplatňovat se jen svým povrchem, pevností při absolutním zachování tvaru (píst a ojnice jsou ovšem alespoň funkčními prvky, dá se říct, že mají svou “identitu”, zatímco palivo v PP je jen expandující masou)

.. řešení I° nedovoluje přiblížení PP ke KP větší než připouští nezbytná délka ojnice p2

.. nitro působiště KP je funkčně nevyužitelné.

Poznámky jsou jen zdánlivě nepodstatné, neboť každá charakteristika prvku má obecnou platnost a jí je možné dotvořit představy v jiných oborech. Tímto zdůrazňuji prvotní vlastnost metody III°: možnost obecné analogie vyplývající z jednoduchého jejího základu – obecného uplatnění Absolutních zákonů života, jež tuto metodu činí absolutně efektivní i absolutní.

2) Řešení rovinné (II°) má vyšší kvalitativní úroveň a to v důsledku odbourání jednoho převodního prvku – viz obr. 2a. Příkladem je vodní kolo, jehož jediným převodním prvkem p1 jsou lopatky. Prvotní prací je proud vody v pracovním prostoru PP (mezi dnem koryta a vodním kolem), jehož energii lopatky p1 převádějí na kroutící moment na hřídeli kola s významem konečného produktu KP. Skutečnost, že II° je dokonalejší než I° dokazuje celkový trend vývoje, jehož podstatou je přiblížení pracovního prostoru PP ke Konečnému produktu KP, a to v každé činnosti

Diskuse k charakteru činnosti:

.. hmotnost lopatek (převodního prvku p1) již funkčně není soustavě na obtíž. Jen u turbin vysokých otáček musí být odlehčené, aby se odstředivou silou neutrhly od rotoru. Uplatnění kvalitativní podstaty (hmotnosti) je vyšší než na I° jak u p1, tak u pracovního média, tj. proudu vody, kde každá molekula má svou identitu pohybu

.. řešení II° dovoluje nejtěsnější přiblížení pracovního prostoru PP k působišti konečného produktu KP, avšak bez pracovního kontaktu

.. nitro působiště KP je funkčně nevyužitelné.

3) Řešení prostorové (III°) odbourává veškeré převodní prvky, prvotní práce přímo buduje konečný produkt KP. Zjednodušeně řečeno, odbouráme-li u spalovacího motoru převodní prvky, získáme raketový motor, ve kterém spalované plyny jsou již funkčními prvky, které svou reakcí při odhození budují tahovou sílu motoru s významem konečného produktu KP.

Diskuse k charakteru činnosti:

.. každá odhozená molekula se uplatňuje svou hmotnou podstatou, avšak za cenu své destrukce

.. řešení III° dovoluje přímý pracovní kontakt PP s KP podle principu akce a reakce – akce pracovního média v PP vytváří reakci, která je již konečným produktem KP – tahovou silou

.. nitro působiště KP je opět funkčně nevyužitelné.

Obdobně jak v oboru motorů, lze i ve všech ostatních oborech lidské činnosti charakterizovat řešení I°, II° a III° efektivnosti, tj. řešení přímkové, rovinné a prostorové:

- v elektronice jsou nejprimitivnějším řešením (I°) obvody s prvky jediné funkce (elektronky, kondenzátory, odpory apod.), II° jsou tenké vrstvy a III° efektivnosti, nejdokonalejším řešením, je polovodičová elektronika.

- v oboru výroby energie je vrcholným řešením III° atomová elektrárna, řešením I° jsou např. kamna, řešením II° je tepelná elektrárna – podstatou vývoje je využitelnost paliva, nejvyšší účinek je rozbití jádra atomu

- v oboru dopravy je vrcholným řešením III° raketa, zatímco I° je auto, vlak, loď a II° je letadlo

- v oboru průmyslové výroby I° je rukodělná výroba, kdy každý pracovník sám realizuje většinu výrobních kroků, II° jsou jednoduché výrobní linky a řešením vrcholovým (III°) jsou výrobní linky s roboty – viz obr. 2b.

 

II) Možnosti jednotlivých oborů

Výše uvedené příklady dokládají, že podstatou vývoje civilizace bylo hledání stále dokonalejších řešení i zdokonalování všech řešení, neboť realizace III° je ve všech oborech extrémně náročná – a to jak na vlastní výrobu systému, tak na jeho provoz. Příčina je prostá a vysvětluje ji obr. 2b: jakékoliv řešení představuje určité množství funkční energie, které do soustavy musíme vložit (nakumulovat) v procesu výroby i provozu. Sledujme obr. 2b, ve kterém na ose x je vynášena kvalitativní úroveň (rozčleněná na řešení I°, II°, III°) a na ose y je vynášeno množství funkční energie E, které charakterizuje funkční možnosti konkrétního řešení . Nejnižší množství funkční energie E přísluší řešení I° (přímkovému), vyšší řešení II° (rovinnému) a nejvyšší množství E přísluší řešení III° (prostorovému). Přitom v každém řešení je rozpětí kvalitativní úrovně i příslušného množství funkční energie E podle stupně propracovanosti a výkonu konkrétního řešení. Umístění jednotlivých řešení na ose x je dáno vzdáleností PP od KP, kde KP má význam (právě možností hodnotného využití) relativně nekonečné energie a kvalitativní úroveň řešení je proto dána vzdáleností PP od KP. A to je již podstata absolutního hodnocení. Výše vyslovené konfrontujme s našimi zkušenostmi nejprve v oboru dopravy:

- řešení I°…

auto je v oboru motorové dopravy nejjednodušším řešením a je energeticky nejméně náročným - základní propracovanost má hodnotu E = M = 1. Vyšším stupněm vybavení (nejrůznějšími pomocnými doplňky a posilovači) zvyšuje se kvalitativní úroveň, avšak funkční energie E, zhodnocující funkční možnosti auta, se příliš nemění. Auto vždy totiž zůstane prostředkem, který se pohybuje po povrchu planety, má omezenou rychlost pohybu, kterou nepřízeň počasí a chyby člověka ještě podstatně sníží, nebo i zastaví - často s trvalými následky. Minimální možnosti řešení I° křivka funkční energie E zhodnocuje svou minimální strmostí a mnohá funkční omezení staví bariéru I°, která nedovoluje využít plného teoretického rozsahu řešení I° ani za cenu těch nejvyšších nákladů.

- řešení II°…

letadlo má jednoznačně vyšší možnosti než auto. Má možnost manévrování v rovině, pevný povrch planety potřebuje jen ke startu a přistání. Omezením jsou výška letu, povětrnostní podmínky zejména při přistání, délka letu a relativně malá rychlost pohybu – i když ta je v podmínkách planetární existence, zvláště ve srovnání k možnostem řešení I°, poměrně dostatečná. Možnostem odpovídá vyšší strmost křivky energie a vyšší rozpětí funkční energie E podle konstrukce letadla. Avšak ani nejlépe navržené, provedené a vybavené letadlo nepřekročí kvalitativní úroveň a funkční energii příslušející bariéře II°, i kdybychom do vývoje vložili sebevíce peněz a “zlepšovatelského úsilí”.

- řešení III°…

raketa je v oboru Nedospělé dopravy prostředkem nejvyšších možností, neboť se může pohybovat nejvyšší rychlostí, může manévrovat v prostoru, může se pohybovat kdekoliv v kosmu a urychlovat se až do podsvětelných rychlostí. Na principu odhozu hmoty je možné realizovat plavidel více koncepcí a tím i možností, které křivka funkční energie hodnotí svým exponenciálním průběhem a růstem funkční energie E až k relativně nekonečným hodnotám pro raketu, která by se mohla urychlit až do bezprostředních podsvětelných rychlostí. Postavení takové rakety je pochopitelně nesmyslné, neboť její vývoj by si vyžádal nepředstavitelné úsilí celé civilizace. Navíc současnost ani neví, proč by se o dosažení takové rychlosti měla pokoušet. Velké úsilí a nemalé náklady si vyžádaly již uskutečněné lety na oběžnou zemskou dráhu a k planetám raketami, jejichž koncepcím přísluší funkční energie E hluboko pod vyznačenou bariérou III°, která stanovuje praktickou mez v konstrukci a vlastním provozu raket. Kvalitativní úroveň řešení tedy určuje:

- vzdálenost PP a KP měřená počtem převodových prvků

- celkové náklady na výrobu a provoz soustavy, jež vždy jsou úměrné Funkční energii E soustavy

- stupeň uplatnění hmotné podstaty funkčních prvků s významem Funkční hmotnosti M

- funkční možnosti soustavy s jednoznačným omezením Nedospělostí příslušející AIIo.

Závěr pro odst. I a II

Vyslovené v odstavcích I a II dokazuje, že podstatou vývoje civilizace ve svém údobí II° (v údobí od 16. stol. až do současnosti) bylo:

- budování systémů s provozem od příčiny k následku, kde příčinou je prvotní energie v pracovním prostoru PP, která se prostřednictvím převodových prvků přetváří až na Konečný produkt KP, jako logický cíl každé činnosti

- podstatou vývoje civilizace bylo hledání systémů s jednodušším přetvářením prvotní energie na Konečný produkt KP. Prostředkem bylo odbourávání převodových prvků p, jež umožňovalo přiblížení PP a KP. Řešením IIIo byl tento proces přibližování ukončen, neboť převodové prvky byly odstraněny a PP a KP se maximálně přiblížily. Důležitou skutečností je, že vnitřní prostor působiště byl pro činnost nepřístupný, Produkt vždy byl budován Zvnějšku. Tento znak pokládejme za základní pro všechny současné funkční systémy a nazývejme je systémy Nedospělými, Kvantitativními – neboť neumějí funkčně plnohodnotně využít kvalitativní podstatu svých prvků

- důkazem, že v oboru Nedospělé organizace již neexistuje jiné řešení je tedy odbourání převodových prvků v řešeních IIIo, není již co odbourávat, avšak zejména relativně nekonečně vysoká energie těchto řešení, jež je znakem Konečného produktu KP: tentokrát systémů založených na jednosměrné organizaci při budování produktu zvnějšku.

Má-li absolutní (kosmická) činnost AIIIo být absolutně jiná, musí být KP budován ZEVNITŘ, podstatou organizace musí být plnohodnotné uplatnění kvalitativní podstaty funkčních prvků absolutní soustavy, musí mít vrcholné možnosti, jež Život v daném oboru umožňuje! Tyto Systémy mají společnou, tj. obecně platnou organizaci tzv. Induktivních soustav, jež se vyznačují vývojem energie spoluprací na třech stupních: v soustavě energetické, funkční a v Nositeli vývoje. Konkrétní řešení budou v dalších P.

 

III) Odlišnosti metody AIIo a AIIIo

Metoda AIIo, tj. Experimentální hledání, byla budována postupně na podkladě objevených Nedospělých soustav, jejich studiem a zobecňováním jejich vlastností. Výsledkem jsou základní znalosti funkčních možností a interakce vyúsťující v představě obecné platnosti Zákona zachování energie, Zákona zachování hybnosti a v představě nepřekročitelnosti rychlosti světla. Experimentální metoda má omezené možnosti, které vědě brání pronikat do absolutní problematiky Života. Příčinou je neznalost jakékoliv zákonitosti v absolutních problematikách. Prakticky každý pokus o proniknutí do absolutní organizace dosud skončil nezdarem, největším omylem je hypotéza Velkého třesku (viz Žaloba 2). Nepravdivé jsou i představy o příčině “stárnutí”, přímo absurdní je pro experimentátory tzv. cyklická existence s možností cyklického omlazování pobytem v opačných životních prostředích. Nepravdivá je i představa obecného uplatnění omezujících zákonů a nepřekročitelnosti rychlosti světla. Jsou omezením jen pro současné, Kvantitativní systémy – Systémy absolutní nejsou funkčně omezovány, provozem uskutečňují vývoj k vyšším energetickým hodnotám až k relativně nekonečně vysokým. A ta je “branou” k tvůrčí činnosti, která je analogická k urychlování v nadsvětelném oboru. Přitom rychlost 109 km/s modeluje praktického ukončení tvůrčího vývoje a i opačné životní prostředí k našemu současnému. Podrobněji viz další P, resp. stránka http://www.bristle.cz/kosmickemysleni//.

Metoda AIIIo, tj. Kvalitativní metoda myšlení, musí mít opět dovršující možnosti, jež Život nabízí, musí umožnit proniknout do každé problematiky Života při vysoké efektivnosti bádání. Prostředkem bádání jsou Absolutní zákony Života (Zákon tří prvků, Zákon kvalitativní symetrie, Zákonitý vývoj každého absolutního děje) a již naznačená obecně platná Induktivní organizace, kterou se uskutečňuje každý vývojový děj v kosmu. Vlastní znění Absolutních zákonů, způsob bádání, podstata kvalitativních důkazů budou patrné z dalších P.

Konstatuji, že předkládaný spor, tj. neochota vědy studovat a uplatňovat Kvalitativní metodu myšlení, je analogický sporům ze 16. a 17. stol., kdy inkvizice v postavení zástupce metody myšlení Io bránila uplatnění tehdy počínající metodě myšlení IIo a odmítala experimentální důkazy proti geocentrické soustavě. Dnes je v postavení “inkvizice” věda. Jako nositel metody AIIo je netečná k metodě AIIIo, odmítá její důkazy na podkladě Absolutních zákonů Života, a to již celé čtvrt století. Spor je tedy zásadní, přičemž civilizace v údobí vysilující Nedospělé dynamiky nemůže čekat, absolutní představy nelze již dále odkládat. Žel vědci a politici svými stálými aktivitami v činnostech AIIo vytvářejí obecnou představu, že vše se řeší a není proč se znepokojovat. Teprve pochopení zákonitostí relativistického vývoje ve dvou opačných fázích, s významem absolutní teorie relativity, podává absolutní pohled a dává představu, jak většina současných snah je neúčinná, a znemožňováním nástupu absolutních systémů pro společnost i nebezpečná. Opakuji, že řešení s kvalitou AIIo jsou jen oddalováním životně neodkladných opatření absolutních. Křivka vývoje na obr.1 dokládá, že civilizace naší současností dospěla do Relativistické vývojové fáze, bezprostředně pod nepřekročitelnou výkonnostní mez. Přitom většina současných rozporů ve všech oborech, zvláště společenských, je řešitelná jen systémy s výkony nad touto mezí. Prostředkem mohou být jen systémy absolutní konstrukce a pronikání do jejich podstaty musí začít pochopením základní konstrukce Života - současně s absolutními možnostmi, které Život nabízí Člověku Moudrému.

S celkovou organizací kosmu je třeba pochopit i organizaci posmrtného života i logickou nutnost již naznačené dlouhodobé cyklické existence člověka (v trvání stovek až tisíců let). Společně představují tak závažný motiv, který většinu lidí bude moci nekompromisně motivovat: být lepšími, být nositeli nezištné, vstřícné spolupráce. A to je nutný prvopočátek k budování Kosmicky dospělé organizace společnosti, jež teprve má tu moc vyřešit všechny současné neduhy. Zdůrazňuji, že dnes již nestačí nabádat spoluobčany k dobru, vytýčit si “hrdinský cíl” bojovat za pravdu, lásku a nevím ještě za co .. pouhým konstatováním, že je to mravné, že se to má. Vše je otázkou vytvoření příslušných soustav a znalostí potřeb Života. Láska, dobro a pravda mohou zvítězit jen tehdy, jestliže společnost žije v souladu s potřebami Života na dané úrovni: dnes ta úroveň začíná znalostmi absolutní konstrukce Života, pochopením všech absolutních potřeb, budováním Kosmicky dospělé organizace společnosti - jako prostředku kontaktního formování myšlení každého člověka k uskutečnění Relativistického vývojového skoku společnosti do Kosmické dospělosti. Teprve Kosmicky dospělý člověk může vytvořit a přirozeně vytvoří životní prostředí takové kvality, ve které Láska, Dobro a Pravda budou samozřejmostí. Ano, zvítězí přirozeně, aniž bychom o tom mluvili, aniž by bylo třeba příslušných “odhodlaných bojovníků”, kteří dnes stále bojují za mír - až nezůstane kámen na kameni! Ano, řešení pro současnost začíná Kvalitativní metodou myšlení!

 

 

V Brně, srpen 2003                                                                                                                             Ing. Hanák Zdeněk

 

Přílohy: Obr. 2, 2a, 2b