Biologům: “Stárnutí”

1) Absolutní pohled co nejstručněji

Biologické systémy mají absolutně dospělou organizaci - tzv. Induktivních soustav. Vrcholem funkční organizace je plnohodnotná spolupráce. Induktivní soustava tuto spolupráci uskutečňuje na třech stupních. Na Io vytváří prvotní energii, na IIo tuto prvotní energii rozvíjí a podle principu akce a reakce vytváří produkt, na IIIo akumuluje energii reakce. Kdyby nebyla akumulována a tím odvedena, nebylo by možné vytvořit další dílčí produkt. Přitom každá akumulace energie reakce znamená krok ve vývoji, který ve smyslu Zákona kvalitativní symetrie se musí uskutečňovat ve dvou opačných kategoriích: ve fázi Nedospělé a Dospělé.

Ve smyslu stejného Zákona kvalitativní symetrie člověk, jako vrcholný funkční systém Hmotného kosmu, musí být soustavou dvou opačných Induktivních soustav: kvalitativní a kvantitativní.

Kvalitativní Induktivní soustavou je organizován náš mozek. Podstatou je, že nejdříve uskutečňuje vývoj Nedospělý (učební), a to jako nezbytnou přípravu pro vývoj Dospělý (tvůrčí) – při průběhu funkčně energetických změn podle vzestupné větve Křivky vývoje na obr. 1.

Kvantitativní Induktivní soustavou je organizováno naše tělo, přičemž svůj Nedospělý vývoj, jako přípravu pro vývoj Dospělý, musí uskutečňovat podle sestupné větve Křivky vývoje. Akumulovanou energií reakce je voda v mitochondriích, jež uskutečňuje náš Nedospělý vývoj, který dnes považujeme za stárnutí. Ve skutečnosti, resp. z absolutního pohledu, je jen přípravou pro naši opačnou existenci, kdy se tato voda uvězněná v nepropustných mitochondriích stane jediným zdrojem energie pro naši opačnou (nadsvětelnou) existenci.

Tento systém je vratný bez neopravitelných kvalitativních změn. Život člověku moudrému, tj. Kosmicky dospělému, nabízí dlouhodobě cyklickou existenci, ve které pobyt v nadsvětelném prostoru je fází Absolutně dospělou, ve které lze očekávat tvůrčí opravy všeho, co v podsvětelné existenci, tedy jako Nedospělé a méně dokonalé, bylo poničeno – včetně Telomer. Neuvěřitelné? Život je ve svých absolutních, tj. Dospělých možnostech až neuvěřitelně efektivní. Absolutní poznání ovšem neuvěřitelné snadno mění na logické – s přiměřenou pokorou k tomuto laskavému Životu!

2) Současné představy

Biologové předpokládají, že existuje více příčin stárnutí. Vše, co poškozuje naše zdraví je dnes považováno za projev stárnutí. Přitom za hlavní příčinu se považuje “hromadění poškozené DNA”, jež je nabourávána zejména “bombardováním” volnými radikály. Jestliže DNA je již enzymy neopravitelná, destrukční enzymy tuto DNA, a tím i celou buňku, zničí. Jako limitující faktor existence člověka je potom považováno zkracování Telomer na koncích DNA při každém dělení buňky, jež omezuje počet jejich možných dělení. Telomery mohou být zpětně prodlužovány Telomerázami a děje se tak u pohlavních buněk - aby nový život mohl být nastartován od nezkrácených Telomer. Aktivace Telomeráz u ostatních buněk se považuje za nic neřešící, neboť další dělení buněk s narušenou DNA by způsobilo např. rakovinu a následnou smrt. Tím má být limitována konečná délka života člověka.

3) Absolutní pohled podrobněji

Současné představy lze považovat za logické, vycházející ze stávajících poznání, jež lze pochopitelně považovat za velmi propracované. Biologie a všechny její sesterské profese zkoumáním absolutní organizace, tj. všeho biologicky živého, mají vysokou absolutní kvalitu. Chybí již jen absolutní nadhled pochopením celkové, tedy Induktivní organizace, která teprve dovolí přiřadit každému poškození míru nebezpečí. Poškozování DNA je závažné, avšak spíše jen z pohledu naší současné existence v jediném (podsvětelném) životním prostředí. Nadměrné hromadění poškozené DNA je jen nemocí a jestliže enzymy nestačí ji opravovat, může nastat předčasné stárnutí, nebo i kolaps. U zdravého člověka dochází k hromadění poškozené DNA v menších hodnotách, enzymy ji stačí opravovat, větší zánik buněk je spíše až v pokročilejším věku. Obdobné je působení i Telomer – ty dnes jen limitují počet dělení buněk. Obojí negativní působení jen tedy vysvětluje, že náš život v současných podmínkách existence je omezen věkem, např. 150 let a neexistuje žádná pozemská možnost ho prodloužit. Avšak jak hromadění poškozené DNA, tak zkracování Telomer na koncích DNA nevysvětluje důsledně pravidelný průběh ubývání energetické aktivity u všech lidí již od narození. Podle obecně uplatňovaného Zákona vývoje musí se uskutečňovat důsledně podle sestupné větve Křivky vývoje na obr.1 (viz http). Nejvyšší výkon ve výrobě životní energie u každého biologického jedince musí být ihned po narození (obrovské nároky na posílení zvláště pohybového aparátu), ihned však následuje rychlý úbytek - exponenciální snížení s průběhem podle sestupné větve Křivky vývoje. Naopak s přibývajícím věkem rychlost úbytku energie (v jednotce času) se stále zmenšuje, neboť i celková energie je již velmi nízká. Exponenciálně sestupný průběh odpovídá zkušenosti a je skutečným průběhem stárnutí s významem “biologických hodin” – viz obrovská energie novorozence v dosud nevyvinutém těle. V případě teorie poškozování důležitých funkcí by musel být opačný – nejrychlejší úbytek energie by musel být až v pokročilém věku.

Dovolte mi zdůraznit, že v každém komplexním systému existuje soustava řídící a soustava energeticky výkonná. Např. v autě je řídící soustavou člověk s pomocnými prvky, motor s převody a koly je soustavou energetickou. Pomalá jízda u starého auta není limitována např. starým řidičem, ale zejména malým výkonem opotřebovaného motoru. Hledání příčiny snižování výkonu je třeba hledat v silové soustavě systému, v charakteru jeho vlastní funkce.

DNA je soustavou řídící (řídí postup výstavby jednotlivých orgánů včetně vývoje buněk do potřebné kvality a konstrukce), výkonnou energetickou soustavou je celé naše tělo – všechno, co se podílí na přeměně živin na životní energii. Přitom rozhodující význam musí mít závěrečná přeměna živin v buňkách – tam kde se vytváří, podle principu akce a reakce, Produkt. Touto závěrečnou přeměnou je proces aerobní oxidace: průchodem protonů 2H+ částí Fo syntetázy se mění tvar její části F1, která tím vytváří z ADP a P molekulu ATP, jež je produktem energie akce a dává nám naši životní sílu. A zde je jádro problému. Otázka zní: “Co je energií reakce, jestliže vytvoření produktu v každé činnosti je podmíněno právě vytvořením reakce”. Touto energií Reakce v aerobní oxidaci je voda, která vznikla sloučením 2H+ a O2-. A jelikož membrána mitochondrie je pro vodu nepropustná, voda uvnitř mitochondrie zůstává “uvězněna”, tj. akumulována – jako energie reakce způsobující vývoj systému, který my dnes prožíváme jako stárnutí s neodvratným koncem. Ano, skutečné “biologické hodiny” je třeba pochopit jako kontaktní proces výroby naší životní energie – jako důsledek všesměrného uplatnění principu akce a reakce. Akumulovaná voda uvnitř nepropustné mitochondrie zpětně působí na proces aerobní oxidace a snižuje její výkon. To je příčina našeho “stárnutí”, tj. postupného snižování výkonu našich buněk. Zdůrazněme, že průběh tohoto snižování musí být důsledně podle sestupné větve Křivky vývoje, přičemž celková délka snižování je dána okrajovými podmínkami existence: biologickým druhem a způsobem existence. Stárnutí v uvozovkách uvádím proto, že ve skutečnosti je jen přípravou pro opačnou (nadsvětelnou) existenci, ve které voda, příčina našeho stárnutí, je jediným energetickým zdrojem - v mitochondriích je štěpena, vypuzována a člověk se takto připravuje na opětnou mladistvou existenci, s prázdnými mitochondriemi. Skutečnost, že my tuto možnost ještě nemůžeme uplatnit, má více důvodů: nejdůležitějším je naše myšlenková Nedospělost. Tím více potřebujeme znát tuto možnost, abychom přehodnotili naše současné priority – a uvědomili si, co činí Život dokonalý, resp. efektivní: je jím plnohodnotná spolupráce absolutních kvalit. Tou absolutní kvalitou se musí člověk stát i v oblasti myšlení.

Výše naznačené přibližme základními představami a souvislostmi vyplývající z Kvalitativní metody myšlení, ze všesměrného uplatnění Absolutních zákonů Života:

    - Život je pohyb zákonitého vývoje. Každý vývojový děj v kosmu se uskutečňuje Induktivními soustavami obecně platné organizace, kde činnost je podmíněna akumulací energie reakce v Nositeli vývoje, s významem opory izolované činnosti. U biologického jedince je celé tělo úplnou Kvantitativní Induktivní soustavou. Mitochondrie jsou Nositelem vývoje, kde se uskutečňuje závěrečná fáze přeměny živin. Podle principu akce a reakce se vytváří produkt (ATP) a energie reakce, voda, jež zůstává uvnitř mitochondrie a uskutečňuje náš funkčně energetický vývoj podle sestupné větve Křivky vývoje na obr.1 – viz stránka http://www.bristle.cz/kosmickemysleni//

    - člověk je systémem kontaktní spolupráce Kvalitativní Induktivní soustavy (náš mozek) a Kvantitativní Induktivní soustavy, kterou je naše tělo. Tyto soustavy jsou kvalitativně opačné. Jestliže tedy náš mozek nedospělým provozem zvyšuje svou funkční energii, naše tělo (ve své aerobní oxidaci) musí mít vývoj opačný - po narození má nejvyšší výkon, který se provozem (zaplňováním mitochondrií vodou) rychle snižuje, aby postupem času bylo snižování ve stejném čase stále nižší. To plně souhlasí s obecně platnou skutečností, že zaplňováním vnitřního pracovního prostoru se výkon soustavy snižuje, a to vždy podle sestupné větve. Z toho lze vytvořit hypotézu, že akumulovaná voda uvnitř mitochondrie částečně brání průchodu protonů 2H+ částí Fo syntetázy. Tím se snižuje výkon syntézy ADP a P na ATP, ale i rychlost zaplňování vnitřku mitochondrie – důsledkem je uvažovaný průběh sestupné větve (stále menšího spádu) vystihující postupné snižování výkonu aerobní oxidace. Přitom tento průběh vůbec neovlivňuje dělení buněk, neboť množství vody v mitochondriích se dělením nemění. Významným by bylo případné vytváření nových mitochondrií při dělení buněk. To by ovšem byl proces průběžný, který by nezměnil tvar sestupné větve, jen prodloužil celkovou délku trvání, dobu existence

    - absolutně důležitou skutečností je, že ve smyslu Zákona kvalitativní symetrie každá Induktivní soustava realizuje svůj vývoj ve dvou opačných fázích, kdy vývoj v jedné fázi je nutnou přípravou pro možnost přirozeného pokračování vývoje ve fázi opačné. Tou nutnou přípravou je akumulace energie reakce v Nositeli vývoje, resp. činnost ve vnitřním pracovním prostoru. Jestliže vývoj myšlení člověka vyžaduje fází Nedospělou (učební) se připravit pro činnost Tvůrčí (jako fáze opačné), stejně naše současná existence musí být přípravou pro existenci v životním prostředí opačném. Naznačme, že opačným životním prostředím k našemu současnému je prostředí gravitační indukce, jež je silovým polem zákonitě vytvářeným při urychlování hmoty. Každá okamžitá rychlost pohybu (a z toho vyplývající intenzita gravitační indukce) způsobuje odpovídající výkon a směr aerobní oxidace: při přibližování do podsvětelných rychlostí se snižuje výkon výroby naší energie a tím i rychlost stárnutí, v rychlosti světla energii nevyrábíme - po překonání rychlosti světla se postupně zvyšuje výroba naší energie v omlazovacím procesu a při rychlostech asi 106 km/s jsme v opačném životním prostředí, jež má stejný výkon jako dnes. Jen voda je štěpena, ze všech miliard a miliard mitochondrií je vytlačována a člověk se takto připravuje na opětnou mladistvou existenci. Tím současně připomínám nutnost našeho těla reagovat i ve smyslu speciální teorie relativity. Nestačí vše vysvětlovat jen dilatací času. Stejně jak zvyšování hmotnosti urychlováním objektu, i změna výkonu ve výrobě naší energie musí mít konkrétní funkční vysvětlení. Příčinou jsou relativistické změny v Nositeli vývoje vyúsťující v obecně platném průběhu energetických změn každého vývojového děje podle Křivky vývoje

    - zopakujme i dodejme, že naše tělo je Kvantitativní Induktivní soustavou, ve které Nositelem vývoje jsou mitochondrie. Voda v nich akumulovaná, jako energie reakce z procesu aerobní oxidace, musí současně být přirozenou přípravou pro naši opačnou existenci s významem opačné vývojové fáze. Naše tělo tedy ve skutečnosti nestárne (kvalitativně se nemění), jen se připravuje pro opačnou existenci. Je jí pobyt v nadsvětelném prostoru, kdy akumulovaná voda je jediným zdrojem energie. V životním prostředí vysoké “gravitační indukce” se štěpí, z mitochondrií je vytlačována (opačné k tvůrčí činnosti Kvalitativní Induktivní soustavy) a člověk se takto přirozeně omlazuje pro opětnou existenci podsvětelnou, neboť z kosmu se vrátí s prázdnými mitochondriemi – tak, jak to bylo po narození

    - cyklickým pobytem, při možnosti vybrat si věkové rozmezí, může člověk žít tisíce let bez neduhů nemocí a stáří, a to díky tvůrčímu charakteru nadsvětelného prostoru. Hromadění poškozené DNA a zkracování Telomer na koncích DNA je pro cyklickou existenci jen nepodstatnou skutečností. Všechno vyřeší pobyt v Tvůrčím prostředí nadsvětelného prostoru a cyklická existence s dostatečnou frekvencí.

Pro posílení významu nadsvětelné existence mi dovolte zdůraznit zásadní význam vývoje ve dvou opačných fázích a vždy dovršující význam možností fáze tvůrčí. Naše planeta se vyvíjela na třech stupních (vývoj hmoty, vývoj biologického života, vývoj myšlení) a právě tvůrčí fáze na všech těchto stupních měla ten rozhodující význam – byl to “tvůrčí koncert”, kterým se započaté dílo kvalitativně i energeticky dotvořilo. Příkladem je i nesrovnatelně významnější tvůrčí pracovní fáze člověka oproti školní docházce, nebo vlastní tvůrčí proces oproti prvotní přípravě na nový tvůrčí záměr. Zdůrazněme, že každá Nedospělost je vždy jen přípravou pro fázi Dospělou, která teprve má prostředky pro hodnotnou i trvalou existenci.

Totéž lze očekávat i v dlouhodobé existenci člověka. Nadsvětelná existence je oproti současné absolutně tvůrčí fází. Z toho přímo vyplývá, že naše tělo musí prodělávat totální regeneraci. Dnes lze těžko předpokládat, co složky štěpení budou kromě vytváření životní energie ještě uskutečňovat. Zřejmě je tělo člověka očisťováno od volných radikálů, regeneruje se DNA (v celé své stavbě včetně prodloužení Telomer), avšak lze předpokládat i absolutně opravný funkční proces začínající v DNA a vrcholící totální regenerací a dorůstáním chybějících částí orgánů. Nechci zbytečně spekulovat, ovšem Život je dokonalý a ve svých absolutních organizacích umí skutečné zázraky. Ty zázraky se dějí v každé Dospělé, tj. Tvůrčí fázi a naše tělo má svůj řídící mechanismus výstavby: DNA.

Pro teoreticky nepřipravené jsou úvahy s nadsvětelnou existencí přímo absurdní. Žel, “trychtýř” myšlenek neexistuje. Logickou pro všechny by ovšem měla být potřeba ověření souvislosti množství vody (tj. akumulované reakce) v mitochondriích s energetickým stavem buněk. Abychom prokázali příčinu stárnutí, nemusíme se jen omezit na Absolutní teorie, mnohé může napovědět:

    - rozbor množství mitochondrií v buňkách jednotlivých živočišných druhů ve vazbě na délku života (pokud mitochondrie budou mít stejnou funkční výkonnost)

    - měření množství vody v mitochondriích téhož druhu buněk při rozdílném stáří buněk

    - sledování změny dynamiky buněk po odsátí vody (energie reakce) z mitochondrií.

Každý jistě domyslí, jak zásadní význam bude mít pro civilizaci důkaz příčiny stárnutí ve vazbě na možnost cyklického omlazování. Nutnost dosažení kosmicky dospělých kvalit člověka vyústí v přehodnocení dosavadních našich priorit: k potřebě obecně nezištné spolupráce. Teprve tehdy se staneme lidmi, vyřešíme neduhy civilizace a vytvoříme podmínky pro trvalou existenci. Podání experimentálních důkazů podstaty stárnutí je prvotním úkolem biologů a rozhodující nadějí pro civilizaci.

Konstatuji, že i tato písemnost je mým plněním funkce Konzultant civilizace: informace jsou měřítkem Vaší Dospělosti.

                                                                                                                                            Ing. Zdeněk Hanák, v.r.

    14. 3. 2004                                                                                                                  http://www.bristle.cz/kosmickemysleni//  

 

Ps. Mohu být jen smutný a projevit účast s postiženými v Madridu. Aniž bych chtěl využívat této tak bolestné události, musím však co nejdůrazněji upozornit, že všechny teroristické činy jsou zplodinou současné metody experimentu v řízení společnosti v době, kdy již máme myslet v absolutních souvislostech a civilizaci řídit společným úsilím všech států za účasti všech odpovědných lidí planety.