Co by každý měl vědět

     a neb žijeme v Kosmické zkoušce dospělosti

Kapitola V

           V. Induktivní soustava (organizace)

Obsah

1. Kvantitativní (Nedospělý) vývoj

a) Konstrukce Induktivní soustavy v Nedospělém vývoji

b) Funkční poslání jednotlivých dílčích soustav

2. Kvalitativní vývoj

a) Konstrukce Induktivní soustavy v Dospělém vývoji

b) Funkční poslání jednotlivých dílčích soustav

V dřívějších kapitolách jsem konstatoval, že Zákon tří prvků a Zákon kvalitativní symetrie se uplatňují všesměrně v každém ději, a že Nositel vývoje je nejdůležitější soustavou v Hmotném prostoru. To vše je absolutní pravda a Induktivní soustava je toho jednoznačným důkazem. Jen je třeba doplnit, že Nositel vývoje je vrcholnou dílčí soustavou (soustavou III^o) Induktivní organizace, neboť není vybavena k vytváření produktu.  Celkové vybavení k vývoji má až Induktivní soustava, jež je současně tím nejdůležitějším důkazem obecného uplatnění absolutních zákonů Života i příkladem, jak jednoznačně je Život organizován ve své absolutní jednoduchosti. Tuto jednoduchost zdůrazněme v definici: „Induktivní soustava je izolovaný systém realizující funkční vývoj energie spoluprací vždy dvou trojných sestav v soustavách I^o, II^o a III^o efektivnosti, kde:

• soustava I^o spoluprací dvou trojných sestav buduje prvotní energii
• soustava II^o spoluprací dvou trojných sestav vytváří produkt celého systému
• soustava III^o (Nositel vývoje) spoluprací dvou trojných sestav vytváří oporu předmětné izolované činnosti a akumulací energie reakce, krok za krokem, v Induktivní soustavě jako celku, jen jejím vlastním provozem bez potřeby dodávání jakékoliv energie z vnějšku, zvyšuje její kvalitativní úroveň a tím i Funkční energii E a Funkční hmotnost M.

            Zdůrazněme, že Induktivní soustava je jediným prostředkem vývoje a v celém nekonečném kosmu je jím organizována nejdůležitější činnost: vývoj galaxie s významem samostatné (základní) jednotky kosmu, Sluneční soustava (prostředek vývoje Hmotného kosmu), myšlení člověka, tělo biologických jedinců, prostředek urychlování (opět s významem vývoje) do nadsvětelných rychlostí, pohyb hmoty v nadsvětelných rychlostech, láska, rodina, kosmicky dospělá organizace společnosti apod. Pro všechny tyto systémy neplatí omezující přírodní zákony (zákon zachování energie, zákon zachování hybnosti a představa nepřekročitelnosti rychlosti světla), neboť ty popisují jen omezené možnosti kvantitativních systémů.

            Konstatujme, že v Induktivní soustavě není jediný prvek navíc, nesmí ani žádný prvek chybět – jen tak lze vytvářet vývoj energie na třech stupních, jež je podstatou každé činnosti ve Hmotném kosmu. Jednoznačnost organizace graficky dokládá obr. 7, a to jak ve fázi kvantitativního, tak kvalitativního vývoje. Pro každého je nejbližší představa vývoje vlastního myšlení - popišme ho tedy v konstrukci Induktivní organizace.

1. Kvantitativní (Nedospělý) vývoj

Jeho posláním je postupný vývoj Induktivní sousta­vy od její základní (nejnižší) kvalitativní úrovně, s nej­nižším výkonem, až do tzv. Nulového bodu NB, který představuje "dosažení dospělosti" - s významem takového výkonu, který je podmínkou započetí kvalitativního (tvůrčího) vývoje. Kvantitativní vývoj má tedy význam učební fáze a obecnou stavbu Induktivní soustavy v této vývojové fázi si přibližme současně s organizací našeho myšlení: přijímání a ukládání cizích informací do naší paměti. Pro ucelenou představu vypíši nejdříve celkovou stavbu Induktivní soustavy a teprve potom popíši funkci dílčích soustav a jejich jednotlivých prvků. Na obr. 7 navíc znázorňuji směr vývoje energie. Zdůrazněme, že každá dílčí soustava sestává ze dvou spolupracujících trojných sestav se společným prvkem. Jen prostřednictvím společného prvku lze totiž zajistit spolupráci, tj. jestliže není nic společného, není ani spolupráce.

a) Konstrukce Induktivní soustavy v Nedospělém vývoji

      Induktivní soustava svou organizací bezezbytku splňuje požadavky Absolutních zákonů Života a je i nejjednodušším a tím i nejúčinnějším prostředkem jejich uplatnění. Induktivní soustavou lze definovat jako spolupráci na třech stupních efektivnosti. A z této definice vyplývá i konstrukce následujících tří soustav, z nichž každá vytváří spolupráci dvou trojných sestav:

       PEI ... soustava I^o  (prvotní energetická soustava)

Trojná  sestava E1:

            1k prvek hlavní                   ... UČITEL, KNIHA

            2k prvek spojovací             ... ústa, písmo

            3k prvek společný             ... zvukový, světelný signál

Trojná  sestava E2:

            3k prvek společný              ... zvukový, světelný signál

            2p prvek spojovací             … uši,oči (smysly člověka)     

            1d prvek dominantní          … ŘÍDÍCÍ CENTRUM MOZKU

FI ... soustava II^o  (funkční komplex)

Trojná sestava F1:

            1d prvek dominantní         ... ŘÍDICÍ CENTRUM MOZKU

            2e prvek energetický        ... spojení k vědomí

            3f prvek funkční                ... VĚDOMÍ

Trojná sestava F2:

            3f prvek funkční                ... VĚDOMÍ

            2s prvek spojovací            ... spojení k paměti

            1s prvek pasivní               ... PAMĚŤ

       PE III ... soustava III^o (prvotní energetická soustava – Nositel vývoje)

Trojná sestava E1:

             1s prvek pasivní               ... PAMĚŤ

             2  prvek stabilizační          ... kvalita (struktura) paměti

             3  prvek společný            ... vzájemná silová vazba prvků 1s, 1´

Trojná sestava E2:

             3´ prvek společný             ... vzájemná silová vazba prvků 1s, 1´

             2´ prvek stabilizační          ... kvalita (struktura) Duše

             1´ prvek hlavní                  ... DUŠE ČLOVĚKA

b) Funkční poslání jednotlivých dílčích soustav

Nejdříve zopakujme i zdůrazněme, že ve Hmotném (kladném) kosmickém prostoru je vše organizováno v důsledném uplatnění tří stupňů efektivnosti, kde na I^o  má činnost (resp. prvek) naprosto statický charakter a minimální určitost, na II^o se činnost postupně rozvíjí do stále vyšší dynamiky a prvotní určitosti, aby až na III^o byl budován konečný produkt vrcholné kvality i určitosti dané právě před­mětnou dovršující kvalitou. V tomto smyslu studujme charakteristiky a funkční poslání jak jednotlivých dílčích soustav, tak jejich prvků. Zopakujme však ještě společnou skutečnost dílčích soustav. Každá realizuje spolupráci v nejjednodušší podobě: vždy dvou trojných sestav prostřednictvím společného prvku, který je nezbytným prostředkem spolupráce. Ovšem realizovaná spolupráce musí mít dynamiku a určitost právě jen ta­kovou, jaká dílčí soustavě (I^o, II^o,  III^o ) podle příslušného stupně efek­tivnosti přináleží. Sledujme tedy důsledné uplatnění Zákona tří prvků v zákonitých souvislostech Induktivní stavby :

        PEI ... soustava I^o  - spolupráce na I^o efektivnosti

          V souladu s významem I^o  jediným posláním PEI je vybuzení prvotní, tj. statické formy energie v dominant­ním prvku 1d, aby teprve v soustavě II^o mohla tato energie být rozvíjena do formy dynamické. Nyní však sledujme, jak tato prvotní energie vzniká na podkladě známého příkladu: učebního procesu. Zdrojem energie v PEI je hlavní prvek 1k, kterým v našem příkladě je učitel nebo kniha. Tento prvek je nositelem statické energie. Je jí myšlenkový potenciál učitele resp. knihy. Předmětný potenciál ústa učitele resp. písmo knihy (ve funkci spojovacího prvku 2k) přetvářejí na pohybovou formu energie, aby jejich produktem byla energie III^o, společný prvek 3k, tj. zvukový resp. světelný signál. (Poznamenejme, že prvky 1k, 2k, 3k tvoří trojnou sestavu E1, ve které se důsledně uplatňuje zákon tří prvků jak v charakteru jmenovaných prvků, tak v charakteru vytvářené energie těmito prvky). Poznámku podrobněji rozvedu až v zasvěcenějších úvahách, zde pokračujme v poslání trojné sestavy E2, která má funkci pasivní. Proto energie společného prvku 3k (zvukový resp. svě­telný signál) je prvkem 2p (uši posluchače resp. oči čtenáře) přetvářena na pohybovou formu energie, která v řídícím centru našeho mozku (v dominantním prvku 1d) vybudí energetický potenciál s významem prvotní ener­gie. Tímto procesem soustava I^o  ,,přebudovala" prvotní energii prvku 1k na prvotní energii prvku 1d, a to pa­sivní spoluprací, tj. spoluprací nejnižší úrovně. Nízkou úroveň a minimální určitost této prvotní spolupráce I^o  zdůrazňuje skutečnost, že při nepozornosti posluchače resp. čtenáře se do prvku 1d přenese jen torzo energie, kterou disponuje prvek 1k. Opět poznamenejme, že i trojná sestava E2 má důslednou stavbu podle všesměrně se uplatňujícího Zákona tří prvků.

       FI ... soustava II^o - spolupráce na II^o efektivnosti

       Soustavu II^o (funkční komplex FI) tvoří trojné sestavy F1, F2. Jejich spolupráce je opět pasivní, avšak s příslušnou určitostí II^o. Vývoj energie, který je pod­statou každé činnosti v kladném Kosmu, začíná od dominantního prvku 1d - zdroje statické energie s význa­mem energie příčiny. V našem příkladě je tedy prvkem 1d řídící centrum mozku a jeho prvotní energií informace převzatá od učitele - v uvažovaném okamžiku je energe­tickým potenciálem. Tato potenciální energie v energe­tickém prvku 2e (spojení k vědomí) vytvoří tok elektronů (pohybovou energii), jenž se ve vědomí (ve funkčním prvku 3f) přetváří na energii III^o  (energii duševní), kterou v našem myšlení je uvědomována myšlenka. Ovšem tím jsme popsali jen funkci trojné sestavy F1, jež je soustavou akce. Připomeňme, že jakýkoliv produkt může být realizován jen při uplatnění principu akce a reakce. Důsledkem je skutečnost, že pohybovou energii energetického prvku 2e (tok elektronů) můžeme ve funkčním prvku 3f (ve vědomí) přetvořit na uvědomova­nou myšlenku jen poskytnutím opory. A právě poskytnutí předmětné opory je podstatou pasivní spolupráce v soustavě II^o (tj. ve funkčním komplexu FI) realizované trojnou sestavou F2. Uskutečňuje se následujícím způso­bem: již prvotní přeměna toku elektronů (pohybové energie) v našem vědomí na uvědomovanou myšlenku současně vytváří i reakční energii, která z vědomí (funkčního prvku 3f) přechází prostřednictvím spojovacího prvku 2s (spojení mezi vědomím a pamětí) do prvku pasivního 1s, tj. naší paměti. Jestliže naše paměť má takovou kapacitu (kvalitu), aby energii reakce mohla rychle akumulovat, vytvoří touto akumulací (energie reakce) oporu k další přeměně pohybové energie (toku elektronů) na uvědo­movanou myšlenku. Problematika je obdobná jako např. u auta, které je soustavou akce. Produkt, tj. vlastní pohyb auta, je možný jen na pevné vozovce s dostatečným tře­ním, jež je soustavou reakce a zamezením protáčení kol vytváří oporu k realizaci postupného pohybu. I vozovka je prostředkem akumulace energie reakce, ovšem jen primitivním, tj. kvantitativním, kdy následkem této akumulace jsou deformace vozovky. Prvek pasivní 1s (tedy i naše paměť) v každé induktivní soustavě naopak akumuluje energii reakce kvalitativně, tj. vyšší kvalitou vytváří podmínky k vytvoření opory vyššího výkonu. Podstatu kvalita­tivní akumulace ponechejme až úvahám o soustavě III^o a zde stručně zopakujme podstatné o funkci soustavy II^o:

•  vytváří vývoj energie v podmínkách jednoznačné určitosti (viz přeměna potenciální energie prvku 1d na pohybovou energii, kterou energetický prvek 2e přivede až do prvku funkčního 3f, kde se bezezbytku mů­že přetvořit na produkt soustavy (uvědomovanou myšlenku)
• ovšem účinná přeměna pohybové energie na uvažovaný produkt je podmíněna nezbytnou oporou, kterou vytváří soustava reakce F2
• produkt energie akce, tj. v našem příkladě uvědo­movaná myšlenka, není jediným produktem v činnosti induktivní soustavy. Ještě významnějším jsou produkty energie reakce akumulované v soustavě III^o, která teprve realizuje činnost nejvyšší kvality a zpětně určuje účinnost celé soustavy II^o. Tato účinnost je dána kvalitou poskyto­vané opory k přeměně pohybové energie ve funkčním prvku 3f, jež je rozhodující pro výkon celé induktivní soustavy. Proto v učebním procesu je třeba začínat od problémů jednoduchých a postupně, tak jak se zvyšuje výkon našeho myšlení, přecházet na problematiku slo­žitější (jak logicky uvažoval již J. A. Komenský).

         PEIII ... soustava III^o (Nositel vývoje) - spolupráce na III^o efektivnosti

Soustava III^o je tedy dílčí soustavou, ve které se realizuje dovršující činnost celého Induktivního systému - dovršující spolupráce. Tato spolupráce již nemůže být pasivní, jak tomu bylo na prvním a druhém stupni, ale obousměrně aktivní. Vlastní aktivní spolupráce je dána celkovou stavbou PEIII, ve které rozhodující význam mají prvky 1s, 1', jež jsou ve vztahu hmotného základu a jeho duševní energie.

Předmětné spojení je základním prostředkem vývoje i organizace kladného kosmu. Pro první představu uvá­dím, že vztah hmotný základ - duševní energie mají: hmota - gravitační pole resp. gravitační indukce; elektron - elektrostatické resp. elektromagnetické pole; planeta - prvotní biologický život resp. civilizace; tělo biolog. jedince - řídící centrum resp. mozek. Všechna uvedená spojení jsou hlavními prvky soustavy III^o s významem Nositele vývoje, který akumulací energie rozvíjí svou původní statickou kvalitu na kvalitu stále vyšší dyna­miky. Mnohé o Nositeli vývoje jsem uvedl v kap. 5, zde se vraťme k našemu příkladu, ve kterém hmotným základem je naše paměť a jeho zákonitě vytvořenou duševní energií je Duše člověka, jež se naším myšlením neustále vyvíjí a dotváří - je-li cíl myšlení pravdivý, potom se rozvíjí do stále vyšších kvalit. Zopakujme tedy postup záznamu infor­mace v naší paměti s významem akumulace energie způsobující vývoj soustavy III^o,ale i celku:

• pohybová forma energie reakce je přivedena spojovacím prvkem 2s do pasivního prvku 1s, kterým v mozku je naše paměť v postavení hmotného základu
• tato pohybová energie vytvoří v hlavním prvku 1' (Duše člověka) vířivé proudy, které zpětně působí na svůj hmotný základ a kvalitativně ho přetvářejí v podobě budování záznamu v naší paměti hmotou bílkovinné substance (obdoba s indukcí toku elektronů v zanikajícím elektromagnetickém poli)
• nová kvalita pasivního prvku 1s (stabilizovaná prvkem 2 – strukturou paměti) indu­kuje vyšší kvalitu hlavního prvku 1´ (Duše člověka), aby tyto dvě vyšší kvality se relativisticky přiblížily
• výsledkem předmětného relativistického přiblí­žení je intenzivnější vzájemná silová vazba, prostorové deformace a vyšší stabilita struktury obou těchto prvků.  

       Podstatou soustavy III^o jsou tedy dvě statické trojné sestavy E1, E2 se společným prvkem 3, kterým je jejich vzájemné silové působení. Předmětná silová vazba je podmíněna kvalitou prvků 1s, 1´ a zintenzivňuje se budovanou strukturou s významem stabilizačních prvků 2, 2´. Popsaná konstrukce dovoluje akumulovat relativně neomezené množství energie, neboť tato akumulace nevyvolává potřebu jakéhokoliv narůstání rozměrů, kvantity, ale naopak jen stálé zvýrazňování všech funkč­ních prostředků: kvality hmotné podstaty prvků 1s, 1´, tvarové určitosti konstrukce s významem stabilizačních prvků 2, 2´ a vzájemného silového působení, jež hlavní prvky relativisticky přibližuje a výkon celku tím umocňuje.

            Soustava III^o (tj. prvotní energetická soustava PEIII – Nositel vývoje) v induktivním systému vytváří stejnou službu jako planeta pro naši současnou činnost - je "akumulá­torem" energie reakce, je oporou, bez které v kladném prostoru nelze žádnou činnost uskutečnit. Je třeba si ovšem uvědomit, jak zásadně účinnější je induktivní organizace oproti soustavám neizolovaným, které nejen nedovolují zužitkovat energii reakce, ale navíc tato reakce se stává zákonitě produkovanou zplodinou. Kva­litativní uplatnění prvků ve všech třech dílčích sousta­vách induktivního systému dovoluje realizovat veškerý vývoj energie bez zplodin a přitom vytvářet tři produkty, z nichž jeden je oddělitelný od soustavy a dva vytvářejí její vývoj:

• Produkt energie akce, realizovaný ve funkčním prvku 3f, je produktem oddělitelným od soustavy (uvědomovaná myšlenka v našem vědomí).
• Akumulovaná energie reakce vytváří dva produkty, a to kvalitativní přestavbou obou hlavních prvků Nositele vývoje, tj. soustavy III^o.

       Zdůrazněme, že vytvoření tří produktů je opět důsledným uplatněním Zákona tří prvků. Rozhodující význam má ovšem skutečnost, že každou akumulovanou energií, tj. pouhým svým provozem,  zvyšuje Nositel vývoje svou celkovou Funkční energii E a Funkční hmotnost M a připravuje se tak k poskytnutí opory pro akční energii stále vyšších výkonů. Dále zdůrazněme, že každým funkčním krokem se zvyšuje kvalita naší Duše, kde tato kvalita je nesmazetelným záznamem pro naši vrcholnou existenci – existenci posmrtnou.

            Popsanou organizací je tedy nejdůležitější zákon Života, ZÁKON TŘÍ PRVKŮ, uplatněn ve třech oborech: ve funkční podstatě (existence prvku static­kého, energetického a funkčního v každé trojné sestavě), v energetické podstatě (realizace vývoje energie z její prvotní formy na pohybovou a její přetvoření na energii duševní) a v existenční podstatě (zrod, vývoj kvantita­tivní a vývoj kvalitativní) – viz závěr kapitoly.

2. Kvalitativní vývoj

            Zopakujme, že podstatou kvantitativního vývoje bylo budování skeletu Nositele vývoje akumulací energie v této soustavě III^o – PEIII. V kap. 5 jsme si řekli, že ihned jak skelet je dostatečně pevný k zažehnutí tvůrčí energie (Energetického prázdna), jsou vytvořeny podmínky tvůrčího, tj. kvalitativního vývoje. Aby člověk ovšem mohl cíleně tvořit, k tomu je zapotřebí Induktivní soustavy modifikované pro kvalitativní vývoj. Její konstrukce je patrná z obr. 7b. Uveďme skladbu jednotlivých dílčích soustav a jejich trojných sestav.

a) Konstrukce Induktivní soustavy v Dospělém vývoji

Podstatou je dostředný provoz všech soustav, jež si vyžádal i změnu obsazení prvky zvláště v soustavě I^o.

PEI´ ... soustava I^o - spolupráce na I ^o efektivnosti (méně vhodné označení PEII)

Trojná sestava E1:

            1  prvek hlavní                            ...  CÍL MYŠLENÍ

            2  prvek stabilizační                   ...  předpokládané vlastnosti cíle

          3d  prvek společný                      ...  silová vazba prvků 1-1d

Trojná sestava E2:

          3d  prvek společný                       ... silová vazba prvků 1-1d

          2d  prvek stabilizační                   ... vlastnosti řídícího centra

          1d  prvek dominantní                   ... Řídící CENTRUM MOZKU    

      Soustava II^o - funkční komplex F II

Trojná sestava F1:

        1d  prvek dominantní                    ...  ŘÍDÍCÍ CENTRUM MOZKU

         2e  prvek spojovací                       ...  spojení k vědomí

         3f   prvek funkční                          ...  VĚDOMÍ

Trojná sestava F2:                  

         3f  prvek funkční                          ... VĚDOMÍ

        2a  prvek energetický                    … spojení k paměti

        1a  prvek aktivní                            … PAMĚŤ                   

Soustava III^o - prvotní energetická soustava PEIII´,  NOSITEL vývoje v tvůrčí fázi

Trojná sestava E1:

         1´ prvek hlavní                             ...  DUŠE

        2´  prvek stabilizační                    … struktura DUŠE         

        3´  prvek společný                        ... vnitřní pracovní prostor P'

Trojná sestava E2:

         3  prvek společný                       ... vnitřní pracovní prostor P'

        2  prvek stabilizační                     ... struktura poměti         

      1a  prvek aktivní                             ... PAMĚŤ        

b) Funkční poslání jednotlivých dílčích soustav

          Nejdříve opět zopakujme i zdůrazněme, že ve Hmotném (kladném) kosmickém prostoru je vše organizováno v důsledném uplatnění tří stupňů efektivnosti, kde na I^o  má činnost (resp. prvek) naprosto statický charakter a minimální určitost, na II^o se činnost postupně rozvíjí do stále vyšší dynamiky a prvotní určitosti, aby až na III^o byl budován konečný produkt vrcholné kvality i určitosti dané právě před­mětnou dovršující kvalitou. Plně se ovšem uplatňuje i Zákon kvalitativní symetrie a ten stanovuje, že kvalitativní vývoj musí být důsledně kvalitativně symetrický k fázi kvantitativní. Jestliže tedy v učební (kvantitativní) fázi je Nositel vývoje soustavou pasivní, ve fázi Dospělé musí být soustavou aktivní. Obdobně jestliže PEI byla zdrojem silové energie celého systému, v dospělém vývoji musí být něčím nesilovým – pouhou inspirací. V tomto smyslu studujme charakteristiky a funkční poslání jak jednotlivých dílčích soustav, tak jejich prvků. Zopakujme však ještě společnou skutečnost dílčích soustav. Každá realizuje spolupráci v nejjednodušší podobě: vždy dvou trojných sestav prostřednictvím společného prvku, který je nezbytným prostředkem spolupráce. Ovšem realizovaná spolupráce musí mít dynamiku a určitost právě jen ta­kovou, jaká dílčí soustavě (I^o, II^o,  III^o) podle příslušného stupně efek­tivnosti přináleží. Sledujme tedy důsledné uplatnění Zákona tří prvků v zákonitých souvislostech Induktivní stavby :

       PEI´ ... soustava I^o - spolupráce na I ^o efektivnosti

Soustava I^o v kvantitativní fázi byla zdrojem silové energie, ve smyslu kvalitativní symetrie v procesu tvůrčího myšlení musí tedy mít poslání nesilové, poslání motivace. Na rozdíl od soustavy PEI není zdrojem silové energie ve smyslu energetického zdroje pro činnost celku, ale jen energií obecně motivační, která se jako příčina uplatní až po vytvoření následku. Tuto informaci, jež je opět kvalitativně symetrickou skutečností, vysvětlím později, nyní se soustřeďme jen na vlastní činnost soustavy I^o a význam spolupráce na I^o efektivnosti.

Prvotním předpokladem předmětné spolupráce je existence prvků 1d, 1 dostatečné kvality vyúsťující v určité tématické pří­buznosti, která dovoluje výraznou silovou vazbu mezi těmito prvky 1d, 1. Studiem mozek člověka nestaví jen skelet ve své paměti, ale kvalitativně dotváří i své řídící centrum. Jestliže člověk objeví příbuzné téma, tj. cíl (prvek 1) s předpokládanými vlastnostmi (prvek. 2), řídící centrum (prvek 1d) nezbytné kvality (prvek 2d), se silově váže na předmětný cíl a vytvoří takto společný prvek 3d. Tím je realizována spolupráce na I^o efektivnosti, jejímž výsledkem je vytvoření prvotní energie. Avšak tato energie není konkrétní, neboť cíl jsme dosud nerozpraco­vali a nemůže tedy ještě mít konkrétní podobu. Existuje jen neurčitý vnitřní pocit potřeby rozpracovat zvolený cíl do konkrétní podoby. Tento pocit byl vytvořen přeměnou potenciální energie na pohybovou a duševní v soustavě II^o obdobně jako v kvantitativním vývoji, ovšem produktem nemohla být konkrétní myšlenka, jen pocit potřeby rozpracovávat zvolený cíl, pocit potřeby vystavět v naší paměti, na podkladě již známých infor­mací, takový skelet, který by naše tušení mohl konkre­tizovat.

PEIII´ ... soustava III^o , NOSITEL VÝVOJE – spolupráce na III^o efektivnosti

Z výše uvedeného vyplynulo, že soustava II^o (funkční komplex s vědomím) se dosud nemohla kon­krétně uplatnit a jen přenesla motivační impuls z PEI´ do PEIII' - do naší paměti, která na podkladě nekonkrétní motivace staví skelet v podobě aktivizace příslušných oblastí v prvcích 1a, 1' (tj. v naší paměti a Duši). Jestliže vystavěný skelet z již existujících informací má dosta­tečnou energii k vymezení (obestavění) vnitřního pra­covního prostoru P', tj. je trajektorií energetické stá­losti TES, stává se prostor P' energeticky aktivní, tvůrčí, přičemž produktem této činnosti jsou tři složky energie. První dvě kvalitativně přetvářejí prvky 1a, 1´ (a budují tak vnitřní hmotu v P'), třetí složka je pohybovou formou energie, která z prvku 1a, z naší paměti, přechází do spojovacího prvku 2a jako energie akce pro činnost soustavy II^o - funkčního komplexu FII.

Produktem tvůrčí činnosti PEIII' je tedy jen prvotní energie, která ještě není uvědomovanou myšlen­kou, neboť ta může být realizována jen nezbytným vývo­jem energie v FII s nezbytným přerodem energie pohybové na duševní při uplatnění principu akce a reakce. Proto vyprodukovanou prvotní energii tvůrčí činností PEIII' si uvědomujeme jen jako neurčitý pocit. Cítíme, že někde v naší paměti se již řešení nachází, avšak nedove­deme ho konkretizovat.

FII - soustava II^o - spolupráce II^o efektivnosti

Jak si tedy uvědomíme novou myšlenku? Opět se musí vytvářet vývojem energie z prvotní formy až na duševní, přičemž přerod pohybové energie na duševní (tj. uvědomovanou myšlenku v našem vědomí) se musí uskutečňovat při uplatnění principu akce a reakce. Rozhodující je ovšem směr provozu ve funkčním kom­plexu FII. Zopakujme, že v kvantitativním (učebním) vývoji byl provoz jednosměrný, zdrojem silové prvotní energie byl dominantní prvek 1d a oporu k vytvářené uvědomované myšlence ve VĚDOMÍ poskytovala naše PAMĚŤ - a to v postavení pasivního prvku 1s, který jen pasivně akumuloval energii reakce. Kvalitativní (tvůrčí) provoz je kvalitativně symetrický k provozu kvantitativnímu, z čehož vyplývá:

• dříve pasivní trojná sestava F2  musí být aktivní, zdrojem silové energie
•  dříve pasivní prvek 1s (paměť), jen pasivně akumulující energii reakce, se musí stát prvkem aktivním 1a – zdrojem silové energie, avšak ne energií příčiny, ale následku
• trojná sestava F1 realizovala vývoj silové energie příčiny, v kvalitativním provozu musí realizovat vývoj nekonkrétní energie příčiny s posláním vytvořit oporu k přeměně silové energie II^o na uvědomovanou myšlenku
• dominantní prvek 1d, nebude prvkem pasivně přijímajícím energii učitele, ale zdrojem motivační energie příčiny s posláním vytvoření opory k dokončení vývoje energie následku, tj. vytvoření produktu ve funkčním prvku 3f.

S uplatněním všech těchto kvalitativně symetrických charakteristik vysvětleme spolupráci II^o realizovanou dostředným vývojem silové (konkrétní) energie následku a nekonkrétní energie příčiny ve funkčním komplexu FII. Spolupráce začíná od aktivního prvku 1a, naší paměti, která je nositelem prvotní (akční) energie následku vybudované tvůrčím provozem soustavy PEIII´. Tato prvotní energie v energetickém prvku 2a, ve spojen k vědomí, se přetváří na energii pohybovou (tok elektronů), která ve funkčním prvku 3f se má přetvořit na produkt induktivní soustavy, kterou je v našem příkladě nová, tvůrčí  myšlenka. Ovšem vlastní přerod energie II^o na energii III^o  (uvědomovanou myšlenku) vyžaduje oporu, a tu realizuje trojná sestava F1. Vývoj energie v F1 začíná od prvku 1d (řídícího centra), který je nositelem prvotní energie vybudované v PEI´. Tato nekonkrétní energie příčiny se ve spojovacím prvku 2e (spojení k vědomí) přetváří na pohybovou energii, která ve funkčním prvku 3f,  s posláním reakce, vytváří výše uvažovanou oporu k dokončení vývoje silové energie následku přerodem pohybové energie na produkt, tj. na uvědomovanou myšlenku. Ovšem ne každá energie trojné sestavy F1 je tak aktivní, aby mohla vytvořit oporu dostatečné intenzity.  V procesu tvůrčího myšlení se nám často stane, že nově vytvořenou představu si již téměř uvědomujeme - cítíme, že řešení známe, avšak až dostatečně účinná reakce nám dovolí si řešení plně uvě­domit. Vzpomeňme na historku vyprávěnou o I. Newtonovi, který si prý gravitační zákonitosti uvědomil... až když ho uhodilo jablko spadlé se stromu. To jablko konkretizovalo energii reakce.

Uvedl jsem větší množství nezvyklých informací. Záměrem bylo zdůraznit, jak zásadním způsobem se v organizaci Života uplatňuje kvalitativní symetrie. Prakticky v každém absolutním ději lze vysledovat kvali­tativně symetrické skutečnosti nebo dokonce celé sou­stavy. Proto kvalitativní symetrie je vedle trojjedinosti nejdůležitějším prostředkem absolutního myšlení - jak pro objevování nových poznání, tak pro podání důkazu pravdivosti vytvářených představ, zejména v duchovním (záporném) a nadsvětelném prostoru, jež jsou pro naše experimentální prostředky nepostřehnutelné.