Kvalitativní důkaz definujme jako souhrn vztahů, jež vyplývají z absolutních zákonů Života a týkají se funkční organizace soustavy. V tomto smyslu je pro nás nejužitečnější zákon kvalitativní symetrie. Stručně zní: Život je neustálý vývoj realizovaný stálou spoluprací kvalitativně symetrických (funkčně opačných) kategorií. Bezezbytku tato skutečnost platí v kosmicky dospělých systémech, pro kosmicky (absolutně) nedospělé, tj. současné systémy, je kvalitativně opačnou kategorií , s posláním být funkční oporou, naše planeta. Pochopitelně nedospělé organizaci současných systémů přísluší i nízké funkční možnosti opory, tj. planety, neboť reakce v nedospělé organizaci je zplodinou.
Každá činnost má ovšem svou zákonitou organizaci a tu je možné absolutně hodnotit. Rozhodujícími charakteristikami každé činnosti, a proto i kriteriem pro její hodnocení, je:
Podstatné skutečnosti v organizaci Života jsou na obr. 22. Jejich pravdivost dokažme výčtem kvalitativně symetrických vlastností jednotlivých kategorií v jediném celku, kvalitativní symetrií jejich funkčních charakteristik. Ve smyslu obr. 22 je Život nekonečného vesmíru jediným celkem a jeho prvními kvalitativně symetrickými kategoriemi jsou: Duchovní prostor a Hmotný prostor. Ty jsou ovšem opět samostatnými celky, které rovněž musí mít své kvalitativně symetrické kategorie …, a takto lze postupovat až po nejjednodušší funkční děj. Zde však začněme od funkčních celků nejvyšších, základních:
Vyznačují tedy kvalitativní symetrii na základní úrovni organizace Života – spolupracujícími kategoriemi jsou Duchovní prostor a Hmotný prostor. Každý má své poslání, svůj vývoj, kterým připravuje energii pro započetí vývoje v prostoru opačném. Ovšem jako kvalitativně symetrické kategorie musí mít všechny funkční charakteristiky opačné: Je-li v jedné kategorii základní funkční prostředek statický a nízké funkčně energetické hodnoty ( hmota v Hmotném prostoru), musí funkčním základem v opačné kategorii, od kterého se vše odvíjí, být maximálně dynamická a dokonalá veličina. Již tato skutečnost je hodně přesvědčivým důkazem existence Kosmického vědomí (Boha) a naznačení jeho poslání.
Život, s významem veškeré energie v nekonečném kosmu, byl „nastartován“ v Duchovním prostoru, kdy absolutní (prvotní) tvůrčí soustavou (dvou opačných kategorií) bylo Kosmické vědomí a Energetické prázdno (podrobněji viz Sděl. 4,5,6). Zákonitým vývojem byl budován skelet z hmot absolutních kvalit (MI, MII) a do hmotného prostoru (z Nulového přechodu) byla vyvrhována zárodečná energie (mrak elementárních částic – prvotní hmota nejnižší funkční kvality a tím i funkčních možností) pro vývoj Hmotného prostoru. Tímto vyvržením zárodečné hmoty byl zahájen vývoj v kvalitativně symetrických podmínkách, který charakterizuje tato jediná skutečnost:
- neustálý vývoj prvotního hmotného materiálu ke stále vyšší a vyšší kvalitě, ke stále vyšší organizovanosti, a to vlastními prostředky Hmotného prostoru, neboť absolutně dokonalá tvůrčí činnost je jen prostředkem kvadrantu I. Dodejme, že kvalita nejvyšší, duše biologických jedinců, proniká z Hmotného prostoru zpět do prostoru Duchovního a takto uzavírá kruh spolupráce těchto kvalitativně opačných kategorií prvotního organizačního celku.
Co je další funkční podstatou této symetrie upřesněme prostřednictvím ostatních řádků. Dovolte mi jen znovu zdůraznit, že v dosavadním vývoji Života není třeba absolutně tvůrčí činnosti v Hmotném prostoru, neboť ta byla a je posláním prostoru Duchovního – konání zázraků není funkčním posláním, tím méně povinností Kosmického vědomí. Tím odpovídám na častá tvrzení, že kdyby existoval Bůh, nedopustil by taková zvěrstva, nebo přírodní katastrofy, jaké se v našem Hmotné prostoru dějí. Je třeba zdůraznit, že na vině je vždy naše nedospělost – naše seberealizace v podmínkách druhého kvadrantu, neboť Život má prostředky k eliminaci většiny současných nízkostí, to ovšem až v Kosmicky dospělé organizaci kvadrantu III. Snad Vás přesvědčí níže uvedené.
Funkčním prostředkem Duchovního prostoru je činnost nekonečně vysoké energie, kterou je Kosmické vědomí (Bůh). Důsledkem je absolutně dokonalá činnost – tedy v případě, kdy Kosmické vědomí je tvůrčím aktérem. Ve smyslu obecného uplatnění zákona kvalitativní symetrie musí existovat činnost, kdy Bůh tvoří (kvadrant I) a činnost (kvadrant IV), které se účastní funkčně pasivně – je jen prostředím nekonečné energie k činnostem „cizím“.
Opačný funkční prostředek, Hmotného prostoru, musí být naopak těžkopádný a důvěrně ho známe - je jím práce, postupné přetváření energie statické, jako mrtvého materiálu, na energii relativně nekonečně dynamické k realizaci určitého cíle – nazvěme ji produktem. Například benzin je statickou energií, která ve spalovacím motoru se přetváří na energii nutnou k pohybu auta. Dodejme, že vlastní motor a benzin jsou kategorie opačné, kde spolupráce je pasivně kvantitativní: navzájem neovlivňují svou hmotnou podstatu, svým působením jen vytvářejí podmínky k vyššímu funkčnímu uplatnění – tj. vývoji k vyšší energetické hodnotě, jež je podstatou Hmotného prostoru.
Shrnutí: Zatímco v Duchovním prostoru existuje stálá energie E= ¥, funkčně neomezených možností, avšak uplatňující se aktivně i pasivně (viz dále), v Hmotném prostoru není žádná stálá akční veličina. Vše je nutné budovat prací, ovšem ve smyslu obecného uplatnění zákona kvalitativní symetrie musí být dvojího charakteru: nedospělá (pasivní), nebo tvůrčí (aktivní), přičemž jako první se uplatňuje činnost pasivní. Absolutní hodnocení vyžaduje určit, v kterém kvadrantu obr. 22 se činnost realizuje. Podrobněji dále.
V Duchovním prostoru vývoj začíná tvůrčí fází (kvadrant I), ve které je budován dokonalý skelet – jako dokonalý „dům“ pro dokonalou posmrtnou existenci biologických jedinců. Vše se realizuje na první pokus, není třeba do budoucna nic upravovat, ni zlepšovat. Proto existuje jen jediný vývoj v jednom směru. V době, kdy do Duchovního prostoru proniká Duchovní energie (Duše zemřelých biolog. jedinců) z Hmotného prostoru, je již fáze dospělého vývoje tohoto Duchovního prostoru ukončena a může začít vývojová fáze nedospělá – vývoj existence Duchovní energie proniklé z Hmotného prostoru, jež vyznačuje kvadrant IV. V duchovním prostoru tedy existuje jediný dlouhodobý vývoj v jednom směru, kdy vývoj dospělý je dostavěním skeletu ukončen a následuje vývoj nedospělý - vývoj existence Duchovní energie proniklé z Hmotného prostoru – který nikdy nekončí.
V Hmotném prostoru jsou všechny charakteristiky opačné. Každý vývoj začíná svou nedospělou fází, v ní buduje kvantitativní skelet, který napoprvé většinou nejen není dokonalý, ale i neúplný. Pokud není realizována absolutní činnost (například přechod z prostoru podsvětelného do nadsvětelného), kdykoliv je možné zastavit práci v kvadrantu II, přejít do kvadrantu III a prostředky dospělé fáze budovat vnitřní kvalitu kvantitativního skeletu - jako přípravu pro budování vyšší E vrácením se do nedospělé fáze. Takto, střídavě v dospělé a nedospělé fázi, vždy jako příprava pro fázi opačnou, lze systém zdokonalovat až k nejvyšším funkčním hodnotám. Zdůrazněme, že tato možnost relativně nekonečného zdokonalování se týká každé kosmicky dospělé soustavy - včetně člověka, kdy kvalitativně opačnou kategorií pro naši současnou podsvětelnou existenci je existence v nadsvětelném prostoru.
Shrnutí: Opačné charakteristiky se týkají všech funkčních operací Duchovního a Hmotného prostoru. Zatímco v prvním kvadrantu (I) se vývoj uskutečňuje napoprvé v nejvyšší (absolutní) kvalitě a absolutními veličinami, ve Hmotném prostoru se vše realizuje jen v určitých relativních kvalitách při postupném vývoji ve dvou kvalitativně opačných okrajových podmínkách – ve fázi nedospělé (buduje se kvantitativní skelet) a ve fázi dospělé (buduje se vnitřní kvalita skeletu), aby každá fáze byla přípravou pro opětnou činnost ve fázi opačné, avšak na vyšší kvalitativní úrovni. Z toho vyplývá možnost střídavé (cyklické) existence člověka, kdy pobyt v nadsvětelném prostoru (v kvalitativně opačných podmínkách – spotřebováváním vody uvnitř mitochondrií, jež v podsvětelném prostoru je podstatou stárnutí i přípravou pro opačnou existenci nadsvětelnou) člověka připravuje pro novou mladistvou existenci podsvětelnou.
Má-li být naše představa vývoje a organizace Života správná, musí charakter činností, v obou prostorech i v jejich dvou vývojových fázích, být kvalitativně symetrický, tj. opačný. Mnohé bylo řečeno ve Sděleních 4,5,6 – zde uvedu jen to nejpodstatnější s důrazem na opačné skutečnosti:
Kosmické vědomí (Bůh) s energií E = ¥ (s absolutní kvalitou) motivuje Energetické prázdno k absolutnímu tvoření. Produktem jsou hmoty MI, MII, MIII, které zevnitř staví skelet Duchovního prostoru, přičemž hmota MII, s významem funkčního prostředku IIo, se stává katalyzátorem této absolutní tvůrčí činnosti
Kvadrant IIje opačný ke kvadrantu I. Je-li činnost kvadrantu I absolutně dokonalá a tvůrčí, musí činnost kvadrantu II být absolutně nedokonalá a netvůrčí. Podstatou této nedospělé činnosti je skutečnost, že kvantitativní energií z vnějšku je budován kvantitativní skelet, kterým je každý současný technický výrobek. Vytvořený produkt je nedokonalý, neboť je realizován nedospělou soustavou. V tomto smyslu je nedospělé a nedokonalé i naše současné myšlení, neboť se váže a je produktem nedospělé organizace. Ve smyslu kvalitativní symetrie (vzhledem ke kvadrantu I i k nedospělé organizaci kvadrantu II) musí existovat i učební činnost absolutně dokonalá Dospělá), která realizuje (akumulací energie zvenčí) Dospělý skelet, který má schopnost přejít do kvadrantu III a zde se stát prostředkem tvůrčí činnosti.
Tvůrčí prací uvnitř skeletu (vybudovaného v kvadrantu II), kde existence skeletu je podmínkou k zažehnutí tvůrčí práce, je budována vnitřní kvalita skeletu a kvalitativně vyšší produkt. Zdůrazněme, že funkční možnosti jsou oproti kvadrantu II vždy nesrovnatelně účinnější. Účinnější je nedospělé hledání uskutečňované tvůrčí činností než zcela náhodnou zkušeností bez pochopení podstaty, ovšem nesrovnatelně účinnější jsou kosmicky dospělé tvůrčí podmínky, které teprve reprezentují kvadrant III. Teprve v nich je možné realizovat život, který nezná současné nízkosti: k nimž patří jak kriminální činy, tak náš současný způsob existence bez plnohodnotné spolupráce a zvláště bez možnosti realizace našich potřeb kosmickými systémy násobně vyšších výkonů a funkčních možností než jsou současné. K prostředkům třetího kvadrantu například náleží: přenesení veškeré výroby do meziplanetárního prostoru s využitím hmot všech planet, vytvoření životního prostředí nezávisle na Slunci, neomezený pohyb v nekonečném kosmu, realizace opačné existenční (omlazující) fáze člověka apod.
Z Hmotného prostoru do prostoru Duchovního přichází Duchovní energie (Duše zemřelých biologických jedinců), kde v životním prostředí nekonečně vysoké energie Kosmického vědomí (Boha) si navzájem vyměňují informace – a to nekonečně vysokou rychlostí a při prožitku blaženosti. Sdělené informace se současně ukládají v knihovně tzv. aktivního prvku jako Kvantitativní vědomí kosmu. Připomeňme, že Kosmické vědomí (Bůh) se na rozdíl od I. Kvadrantu uplatňuje pasivně, a to dvakrát: vytvářením životního prostředí (pro Duše zemřelých) a přenosem informací do tzv. aktivního prvku, jež jsou opět navzájem opačné funkce.
Výše uvedené rozveďme i shrňme vyznačením kvalitativně symetrických skutečností, přičemž skutečnosti v Hmotném prostoru označme symbolem (H) v Duchovním (D):
1D …tvůrčí proces Energetického prázdna je podmíněn indukcí Kosmickým vědomím, přičemž vytvářená hmota MII je katalyzátorem urychlující tento tvůrčí proces
1H … tvůrčí proces Energetického prázdna je podmíněn jeho dostatečně akčním obepnutím skeletem, vytvořením vnitřního pracovního prostoru, přičemž vytvářená vnitřní kvalita zpomaluje tvůrčí činnost
2D… tvůrčí činnost se uskutečňuje na povrchu statické hmoty MII
2H… tvůrčí činnost se uskutečňuje uvnitř dynamického skeletu
3D… tvůrčí proces (dospělý) je realizován jako první, nedospělý následuje jako druhý, přičemž nedospělý zastaví proces dospělý
3H … vývoj systému začíná svou nedospělou fází, aby po dostavění skeletu určité energetické hodnoty byly vytvořeny podmínky pro zažehnutí dospělé (tvůrčí) fáze.
Zatím co v kvadrantu 4 nedospělý proces již na svém začátku zastaví proces tvůrčí (kvadrantu 1), v Hmotném prostoru naopak nedospělý proces (kvadrantu 2) až na svém konci vývoje vytvoří podmínky k započetí tvůrčího procesu v kvadrantu 3. To je kvalitativní symetrie.
5) Řádek 6 – podstata a produkt činnosti systému
Opět v každém kvadrantu musíme rozlišit specifické i vzájemně opačné charakteristiky produktu a podstaty činnosti.
- Kvadrant I
Podstatou je ryze tvůrčí činnost s jednoznačným produktem: byly vytvořeny hmoty MI, MII, MIII, které zde předtím nebyly. Hmoty MI a MII vytvořily skelet, hmota MIII byla vyvržena z tohoto skeletu, aby kvantitativně spolupůsobila s hlavním prvkem – hmotou MI
- Kvadrant IV
V existujícím skeletu a v životním prostředí nekonečně vysoké energie žije „cizí“ Duchovní energie, kde produktem tohoto života jsou informace v hlavním prvku skeletu (Kvantitativní vědomí kosmu), které působí jako akční kvalita tohoto hlavního prvku
- Kvadrant II
Je budován skelet Nositele vývojového děje, avšak ne jako produkt akční energie, ale jako produkt energie reakce. Produktem akce je samostatná energie, která opouští soustavu
- Kvadrant III
Ve vnitřním prostoru skeletu, vybudovaného v kvadrantu II, se realizuje tvůrčí činnost, jejímž neoddělitelným produktem je vnitřní kvalita skeletu a oddělitelným produktem energie indukovaná touto kvalitativní změnou, jež opouští skelet a realizuje svůj vývoj.
To vše jsou kvalitativně opačné skutečnosti týkající se všech činností kosmu, přičemž neexistuje žádná výjimka a anomálie.
6) Řádek 7–okamžitá existence soustavy určitých hodnot E=M, kterých je dosaženo ve funkčním procesu s kladným nebo záporným operačním časem
Poznámky k vývoji energetické hodnoty E a funkční hmotnosti M
Každá Kosmicky dospělá organizace je realizována induktivní soustavou s Nositelem vývoje, který je oporou k činnosti určité E, M, podle množství akumulované energie. Akumulována je energie reakce vytvářené ve vlastním provozu, tzn. že induktivní systém svým vlastním provozem realizuje vývoj podle křivek jednotlivých kvadrantů – a to vždy s exponenciálním průběhem, s exponenciálním zvyšováním nebo snižováním E, M. Všechny současné organizační systému jsou soustavami Nedospělými, které realizují nedokonalý produkt akce - produkt reakce je potom zplodinou, která se vnáší do povrchu planety. Proto provozem se nerealizuje vývoj k vyšší E, M, naopak amortizací se výkon systému snižuje. Hodnoty E=M jsou, u nedospělého systému, předurčeny koncepcí řešení, jež lze vytvořit na třech stupních efektivnosti, vždy s odpovídajícím rozpětím E, M – viz dřívější Sdělení.
Samostatnou problematikou je operační čas, jež je měřítkem operační rychlosti soustavy. Zdůrazněme, že tento čas není určující veličinou systému, ale důsledkem jeho energetického stavu. Tím chci říci, že neexistuje žádný „stroj času“, který by určoval chod všeho, co my vnímáme, včetně průběhu našeho stárnutí. Naopak, Život je souhrn funkčních dějů, z nichž každý má svou energetickou hodnotu danou svou okamžitou kvalitativní úrovní - ta určuje operační rychlost každé soustavy, jejímž měřítkem je operační čas s významem doby nutné k uskutečnění jednoho operačního cyklu soustavy. Člověk se potřebuje orientovat a k obecné orientaci si zvolil Čas odvozený od pohybu naší planety kolem Slunce. Pochopitelně tento Čas není nějakou objektivně existující veličinou, která by cokoliv jakkoliv ovlivňovala: změna ročních období není dílem Času, ale polohy naší planety vůči Slunci. Čas je pouhým dohodnutým měřítkem k měření doby, kterou vnímáme jako trvání činnosti, existence. Přitom rozlišovat je třeba dva různé časy:
.. čas T kladný (T > 0) má význam postupu činnosti od Příčiny k Následku
.. čas T záporný (T < 0) má význam postupu činnosti od Následku k Příčině.
To znamená, že měříme čas v soustavě, ve které se může nejdříve uplatnit budˇpříčina (kladný čas) nebo následek - záporný čas, který ovšem nemá význam vrácení času včetně událostí. Např. lze člověka „omladit“, avšak ne tím, že bychom „přeřadili nějakou páku času“ a vrátili svůj život zpět jako magnetofonový pásek. To, co člověk prožil, již nelze vrátit nazpět, lze jen pokračovat v jiném životním prostředí. V nadsvětelném prostoru, v prostředí vysoké gravitační indukce se jen „přepóluje“ směr provozu mitochonrií všech našich buněk, aby voda uvnitř mitochonrií, vzniklá jako produkt reakce v procesu aerobní oxydace, se v nadsvětelném prostoru stane jediným zdrojem energie pro naši existenci totální regenerace. Štěpení a následné vytlačení vody z mitochondrií nás připraví pro opětnou mladistvou existenci při uchování všech dřívějších prožitků. Stálá cesta vpřed, avšak ve dvou opačných životních prostředích, nám vrátí mladost.
Charakteristiky činnosti v jednotlivých kvadrantech s ohledem na E, M a T (čas)
Podstatou je rození hmot MI, MII, MIII v Energetickém prázdnu, přičemž nutností je stálá motivace Energetického prázdna Kosmickým vědomím, jež je ve funkci příčiny. Jelikož následek se může vytvořit až po příčině, činnost se realizuje v kladném čase. Dodejme, že jde o tvůrčí činnost. Stanovit je dále třeba, proč se exponenciálně zvyšuje výkon tvůrčího systému. Jelikož Kosmické vědomí i Energetické prázdno jsou absolutně dokonalé veličiny, které nerealizují vývoj, musí existovat katalyzátor, který průběhem provozu zvětšuje svůj funkční výkon. Konstatujme, že v duchovním prostoru dynamickým prostředkem je IIo, který stabilizuje činnost k vyšším výkonům, a že Energetické prázdno pracuje na povrchu hmoty. Potom hledaným katalyzátorem je hmota MII. Na začátku vývoje, kdy ještě není MII zrozena, nebo je jí málo, systém pracuje s minimálním výkonem, tj. při jednotkové (počáteční) E=M, aby každým zrozeným MII narůstala tvůrčí plocha, která se pochopitelně musí zvětšovat s exponenciálním průběhem – jak vykresluje křivka vývoje na obr. 22, v kvadrantu I.
V Kosmicky dospělé činnosti akční energie ve funkci příčiny se přeměňuje na produkt soustavy, energie reakce se akumuluje v Nositeli vývoje, ve kterém staví skelet. Čím více je ze skeletu postaveno, tím účinnější může skelet poskytovat oporu při přetváření další akční energie, která může být větším energetickým kvantem. Důsledkem je vyšší energetická hodnota E a funkční hmotnost M soustavy, jež v každém operačním kroku je připravena dále zvyšovat svůj výkon. Energetická hodnota E a funkční hmotnost M roste exponenciálně, aby dostavěním skeletu systém dosáhl Nulového bodu (viz obr. 1) a vytvořil tak podmínky k tvůrčí činnosti v kvadrantu III.
V Kosmicky nedospělé (současné) činnosti není možné realizovat vývoj – není možné výhodně uplatnit energie reakce k přirozenému zvýšeníE, M, neboť energie reakce je zplodinou. Jestliže chceme vytvořit soustavu vyššího výkonu, musíme realizovat soustavu vyššího stupně řešení, která však vyžaduje, při výrobě i provozu soustavy, vyšší náklady – do soustavy vložit větší množství výrobní i provozní energie. Uveďme jednoduchý a výstižný příklad (viz obr. 2b):
..spalovací motor je soustavou Io efektivnosti, má nejnižší E, M a je také nejúspornějším motorem
..turbína je soustavou IIo, má vyšší E, M, avšak jen za cenu vyšších nákladů v provozu i ve výrobě
..raketový motor je řešením IIIo, řešením nejvyšších možností, ovšem i exponenciálně vyšších nákladů – úměrně k násobně vyšším E, M.
Důležité je třeba si uvědomit omezené možnosti těchto nedospělých systémů, které v relativistické fázi, na rozdíl od soustav dospělých, svůj výkon ztrácejí – raketa tím, že odhazuje hmotu nerelativistickou (tedy hmotu, jež je prostředkem vytváření tahové síly), zatím co hmota urychlovaná relativisticky zvětšuje svoji hmotnost. Každý nedospělý problém, jestliže ho chceme co nejlépe a nejdůsledněji vyřešit, vyžaduje od nás rychle zvyšovat potřebu dodávky energie (ve výrobě i v provozu). Tím každá nedospělá organizace si sama staví nepřekročitelnou bariéru k realizaci vyššího výkonu – aby nad efektivní mezní se veškeré naše úsilí rozplynulo v extrémních požadavcích vyúsťujících v nákladech, jež naše snahy naprosto znehodnotí.
Pochopitelně do kvadrantu III nelze proniknout nedospělou organizací, neboť třetí kvadrant je vyhrazen tvůrčí činnosti, která je opačná k charakteru činnosti v kvadrantu II, ve kterém byl stavěn skelet. Činnost opačná začíná bezprostředně po dostavění skeletu Nositele, a to tvůrčí prací uvnitř tohoto skeletu, jež určuje okrajové podmínky tvůrčí činnosti. To jsou charakteristiky opačné ke kvadrantu II, avšak i kvadrantu I, kde tvůrčí činnost se realizovala na povrchu hmoty. Opačný k oběma kvadrantům je i průběh vývoje E, M – postupné exponenciální snížení způsobuje budovaná vnitřní kvalita, kde stále složitější souvislosti prodlužují operační dráhu a zvětšují operační čas, což má za následek snížení tvůrčí energie E´a M´, kde M´ (tvůrčí kvalita) značí stupeň prázdna ve vnitřním pracovním prostoru, které se budováním vnitřní kvality zaplňuje. Důsledkem je exponenciální snižování křivky vývoje. Zdůrazněme nejdůležitější kvalitativní symetrii mezi kvadranty II a III: zatímco prostředkem činnosti ve II. kvadrantu je hmota a stavění funkčního skeletu z hmoty, prostředkem tvůrčí činnosti v kvadrantu III je energetické prázdno, aby bezprostředně po dostavění skeletu bylo „čisté“ prázdno zdrojem relativně nekonečně vysoké energie, jež v průběhu fáze euforie se rychle „špiní“ vnitřní kvalitou a rychle snižuje svou energii. Tato skutečnost je i opačná ke kvadrantu I, kde tvůrčí výkon Energetického prázdna se budovaným produktem exponenciálně zvyšuje.
Zdůraznit je třeba existenci záporného času v tvůrčí činnosti kvadrantu III, jež spočívá ve skutečnosti, že Příčina není silovou energií, ale jen energií motivační - motivuje skelet k silové tvůrčí činnosti, aby až dostatečně kvalitnímu produktu II0 poskytl oporu k jeho konečnému dotvoření na produkt III0. Příčina se tedy uplatňuje až po uplatnění Následku, kterým je tvůrčí činnost skeletu.
Podstata funkční organizace kvadrantu IV musí být kvalitativně symetrická, tj. opačná, ke všem ostatním kvadrantům – tato opačnost je dána těmito skutečnostmi:
.. Duchovní prostor realizuje Nedospělý vývoj s postupným exponenciálním snižováním E´, M´, kde snižování způsobuje existence stále většího množství informací v Kvantitativním vědomí, aby informace další byly jen z části nové – tj. při budování Kvantitativního vědomí kosmu se nově uplatňují jen nuance ze zážitků a poznání později příchozích jedinců
.. dodávaná energie (Duše biologických jedinců) do skeletu Duchovního prostoru nerozvíjí jeho základní funkce, naopak je samostatnou energií, která se uplatňuje v samostatném funkčním provozu, aby produkt této činnosti se ukládal v podobě kvantitativní energie v hlavním prvku skeletu – jako prostředek realizace záporného času, tj. Následek, s významem Kvantitativního vědomí kosmu
.. podstatou záporného času je funkční uplatnění Příčiny až po Následku. Příčinou je Duše zemřelého jedince, která v Nulovém přechodu do Duchovního prostoru se nejdříve očistí působením Následku, který sám, až po svém očistění, bude rozvíjet.
Obr. 22 charakterizuje všechny základní okrajové podmínky činnosti, které se v nekonečně rozměrném kosmu (v jeho historickém údobí, tj. po dokončení vývoje Kosmického vědomí), mohou realizovat. Na sedmi řádcích v každém kvadrantu je uvedeno mnoho kvalitativně symetrických funkcí, které jsou zásadními informacemi o organizaci celého kosmu. V souhrnu představují veliké množství kvalitativních důkazů týkající se podstaty organizace činnosti ve třech samostatných prostorech. Žádná z uvedených skutečností neporušuje podstatu zákona kvalitativní symetrie, přičemž celek dává naprosto logickou konstrukci Života s logickým postupem vývoje od prázdného prostoru až k nejskvělejší existenci pro člověka - jak v Hmotném, tak v Duchovním prostoru. Uvedené skutečnosti jsou jednoznačným důkazem pravdivosti teorií a informací v jednotlivých Sděleních. Politickou, vědeckou a informační moc činím plně odpovědné za to, že dosud nebyla zahájena veřejná diskuse o absolutních potřebách současnosti: potřebě realizace vývojového skoku do Kosmické dospělosti. Souhlasím, že kvalitativní metoda myšlení připadá experimentálně vychovanému vědci nepřesná a snad i málo vznešená. To je ovšem jen povrchní dojem, neznalost a neschopnost se procítit do kvalitativně absolutních souvislostí, které představují prostředek jednoduchosti, avšak s maximálním účinkem, kde orientace ve funkcích duchovního prostoru je efektivností nejvyšší. Přeji vědě pochopit, že matematicky podpořit lze i největší nesmysly, viz teorie Velkého třesku, navíc dnes musíme pronikat do oblastí, kam žádný kvantitativní experiment nedohlédne, tím méně by uměl pochopit funkční logiku. Přeji pochopit, že EXPERIMENT je jen prostředkem IIo, zatím co naše myšlení se již musí umět orientovat v oblasti organizace IIIo.
V Brně, XII. 1999
Ing. Hanák Zdeněk, Brno