Za nejzávažnější objevy vědy poslední doby v oboru astronomie lze považovat:
- objev konstantní rychlosti pohybu jednotlivých kosmických objektů v galaxiích
- objev existence dvou statických objektů nestejné velikosti uprostřed galaxie M31 (Mlhovina v Andromedě) s tušením, že stejné objekty lze očekávat u všech galaxií.
Zatímco fenomén konstantní rychlosti je logicky vysvětlován nutností existence „temné (málo viditelné) hmoty“ v prostoru mezi galaxiemi, existence dvou statických objektů ve středu galaxie je zdůvodňována více až absurdními teoriemi. Dovolte mi k těmto zdánlivě nesouvisejícím skutečnostem zaujmout zásadní stanovisko:
1) Oba objevy jsou závažnou anomálií, kterou není možné vysvětlit jen zákonitostmi gravitačních sil. Navíc je třeba objasnit mnoho dalších skutečností: například vznik hmoty v prázdném prostoru, proč střed galaxie (vyjma dvou objektů) je prázdný. Všechny tyto skutečnosti v zákonitém vývoji kosmu (od prázdného prostoru, uplatnění energetického prázdna … až po zákonitý vývoj civilizace k nejvyšším možnostem Života a poslání nadsvětelného prostoru) popisuji na stránce Internetu, adresa – http://abstheory.hyperlink.cz/ nebo http://www.bristle.cz/kosmickemysleni//
2) Proniknutí do zákonité organizace kosmu vyžaduje si uvědomit, že:
- každá činnost kosmu je organizována jako spolupráce dvou opačných kategorií
- galaxie je základní jednotkou zákonitého vývoje Života, ve které prvotními spolupracujícími kategoriemi je prostor Hmotný (kladný) a prostor Duchovní (záporný)
- každá absolutní činnost kosmu realizuje zákonitý vývoj, jehož podstatou je akumulace energie v Nositeli, přičemž na každém prvopočátku je tato energie jednotková. Předpoklad, že na počátku vývoje kosmu byla energie soustředěna do jediného bodu je necitlivostí hraničící s absurdností. Stejně, jak myšlení člověka začíná od jednotkové energie, musí i Kosmický prostor začít svůj vývoj od jednotkové energie a nejdříve budovat základní stavební materiál …
- vývoj kosmu započal rozením záporných hmot MI, MII, MIII v prázdném prostoru, přičemž hmoty MI a MIII mají vymezující vzájemnou silovou vazbu (přiblíží se na funkční vzdálenost), hmoty MI a MII se navzájem odpuzují. Silové vazby jsou dány stupněm kvality na sebe působících hmot a skutečností, je-li hmota kategorií kladnou nebo zápornou. Neexistuje jen gravitace, to dokazují právě výše uvedené anomálie. Jak to říkal Niels Bohr? … dostatečně šílená teorie je víc než Big Bang
- Nositelem Života je Duchovní (Záporný) prostor, a to vždy samostatně pro každou galaxii. Tvoří ho záporná hmota MI a záporná hmota MII, přičemž hmota MI je soustředěna ve středu každé galaxie a odpudivými silami vytlačuje veškerou hmotu MII na okraj galaxie - aby všechny galaxie nekonečně rozměrného kosmu společně vytvořily nekonečně rozměrný a pevný skelet Záporného (Duchovního) prostoru (nekonečně rozměrný prostorový „včelí plást“ z hmoty MII). V každé buňce skeletu se realizuje samostatný i absolutně zákonitý vývoj Života. Záporné hmoty MI a MII jsou hledanou „temnou hmotou“, jež udržuje konstantní postupný pohyb všech hmotných systémů uvnitř každé galaxie – tím, že MI kladnou hmotu odpudivými silami vytlačuje ze středu galaxie a MII ji přitažlivými silami přitahuje k okraji galaxie. To vše způsobuje stabilní statickou konstrukci vesmíru s logikou vývoje a organizace od prázdného prostoru až k vrcholným možnostem Života
- hmota MIII je současně zápornou hmotou IIIo záporného prostoru a prvotní energií (energií Io) kladného prostoru. V důsledku svých gravitačních sil se MIII postupně přetvářela na elementární částice (kladná energie IIo) , aby v pracovních intervalech (viz pozorování V. A. Ambarcumjana), po dosažení nadkritických odpudivých sil s MI, byl mrak vyvržen do kladného prostoru. Zákonitým vývojem jednotlivých mraků elementárních částic je veškerá hmota kladného prostoru s významem energie IIIo. Vznik odpudivých sil s MI je dán přetvořením MIII na vyšší kvalitu. Zbytková MIII (větší z pozorovaných dvou objektů uprostřed galaxie) spolu s MI tvoří statický funkční celek – „Nulový přechod“ mezi kladným a záporným prostorem – který má dvě opačné funkce. Výše byl naznačen funkční směr z prostoru záporného do kladného. Pochopení absolutní organizace kosmu vyžaduje prostudovat i opačnou funkci přechodu: z prostoru kladného do záporného, a zvláště opačnou funkci záporného prostoru.
3) Naše civilizace ve svém zákonitém vývoji současností dospěla do nejvýznamnějšího údobí. Naším životním úkolem je vytvořit kvalitativní nadstavbu k současné metodě experimentu. Setrvávat ve stereotypu dnes již neefektivních metod, navíc s nabídkou absurdních teorií (viz. Big Bang) je neodpustitelné. Dnes je již třeba myslet v nejobecnějších polohách: proniknout do celkové organizace Života, zákonitého vývoje civilizace, obecné organizace současných výrobních systémů (jako absolutně nedospělých) a absolutních možností Života. Je třeba si osvojit kosmickou metodu myšlení založenou na obecném uplatnění absolutních zákonů: zákona tří prvků, zákona kvalitativní symetrie a zákonitého průběhu vývoje každého dospělého systému (viz obr.1, Tab.10).
Srdečně zdraví a spolupráci nabízí
V Brně, 12.4. 2000 Ing. Hanák Zdeněk
20.10. 2000
Zásadními důkazy jsou skutečnosti, že menší objekt (hmota MI) je přesně ve středu galaxie a větší objekt (hmota MIII) "plápolá" mimostředně u menšího - aniž by větší pohltil menší. Při působení jen gravitačních sil by se tak stalo, přičemž blíže středu by byl objekt hmotnější. Přesné umístění hmoty MI ve středu galaxie musí být vyvoláno obrovskými silami: Jsou jimi odpudivé síly mezi hmotami MI a MII. Tedy odpudivé síly s obrovskou hmotou MII vytlačenou na okraj galaxie, jež navíc kladnou hmotu přitahuje a tím ji v galaxii "zavěšuje". A to vše "drží" hmota MI. Proto je vměstnána do relativně malého objektu přesně uprostřed galaxie. Zdůrazněme, že hmota MI je dále hlavním prvkem záporného prostoru, kde hmota MIII mu funkčně napomáhá plnit důležité poslání Nulového přechodu mezi kladným a záporným prostorem - nikdy se tedy navzájem nepohltí. Zopakujme, že každá galaxie je samostatnou i základní jednotkou vývoje Života, avšak prostřednictvím hmoty MII tvoří jediný celek nekonečného kosmu, kde skelet hmoty MII (prostorový "včelí plást") zavěšuje veškerou kladnou (gravitační) hmotu kosmu a nedovolí ji způsobit vědci předpokládaný kolaps vesmíru. Prostředkem jsou všechny hmoty MI uprostřed každé galaxie - zdánlivě nepatrné objekty. S jejich další důležitou funkcí se prakticky seznámí každý z nás, po svém úmrtí. Teorii však doporučuji pochopit co nejdříve - zvláště vědcům! Poznamenávám, že většinu teorií nabízím od r. 1977 - včetně "statické" příčiny rudého posuvu v záření Kvasaru.
PS. Většinu teorií nabízím od r. 1977- včetně “statické” příčiny rudého posuvu v záření kvasaru.