Dodatek 2 k Výzvě 1, 2 a ostatním sdělením z http://www.bristle.cz/kosmickemysleni// 

Obor: Život člověka

Nejdříve mi dovolte konstatovat, že veškeré mé úvahy jsou vytvářeny na podkladě Kvalitativní (absolutní, kosmické) metody myšlení, která každý problém studuje v kontextu Absolutních zákonů Života a obecně platné Absolutní konstrukce (tzv. Induktivní organizace), kterou je organizován každý Kosmicky dospělý děj. Společně představují velké množství zásadních informací, které každou problematiku dovolují studovat v absolutních souvislostech, přitom naprosto cíleně, neboť při bádání jsou jen hledány prvky předem daných charakteristik. Kosmickou metodu lze také nazvat Absolutní teorií relativity a Kvalitativní nadstavbou k současnému Experimentálnímu hledání - založenému na stálém zdokonalování zvoleného Nedospělého modelu. Jestliže tedy Vy stále diskutujete (nebo spíše spekulujete, dohadujete se, hádáte se a válčíte), aby jste i za cenu nejvyšších nákladů, a často i lidských životů, „dokázali“ svou pravdu …(žel, vždy absolutně Nedospělou konstrukcí), já bez jakýchkoliv nákladů hledám v široké nabídce Absolutních souvislostí. A jelikož jsem již našel Absolutní řešení (i když někdy jen ideová) pro většinu našich potřeb a pochopil, v jak zásadní vývojové fázi se dnes ocitáme (i co je mou povinností vyplývající z mých poznání), nabízím (jak jsem již i dříve učinil) plnit funkci: Konzultant civilizace. Budoucnost tímto žádám, aby každé mé sdělení se stalo existující skutečností pro hodnocení činů každého člověka – s přihlédnutím k zastávané společenské funkci.

Věřte, že tímto Vám nenabízím nějakou laškovnou hru, ale předznamenávám zahájení vrcholné vývojové fáze, ve které každý člověk této planety je plně odpovědný za každý svůj čin. Dnes totiž „hrajeme“ o bytí naší civilizace a jde-li o život, vždy se jedná o Absolutní záležitosti! My, dnes, prožíváme NEJDŮLEŽITĚJŠÍ vývojovou fázi z celé dosavadní i budoucí existence civilizace - žijeme v údobí Kosmické zkoušky dospělosti. V ní každý je hodnocen z pohledu Absolutních potřeb k uskutečnění Kvalitativního přerodu myšlení celé civilizace – z pohledu Absolutních potřeb Kvalitativně vývojového skoku do Kosmické dospělosti. Dovolte mi prohlásit, že nejsem snílek a ani si nehraji na nějakého „spasitele“, jsem jen člověk, který si zvolil tu obtížnější cestu v naší společné „válce“ s naší planetární malostí! Vám všem potom doporučuji, aby každý se sám zamyslet nad svým počínáním - zvláště těm, kteří se jakkoliv podílíte na vytváření Společenského vědomí. Předpokládejte, že každý Váš čin bude brzy Absolutně hodnocen a verdikt Neprospěl bude pro každého tragedií, kterou dnes ani zdaleka nemůže domyslet. Na http://www.bristle.cz/kosmickemysleni// jsem již uvedl většinu důležitých informací. V Dodatcích shrnu problematiku nejdůležitějších oborů: zhodnotím současný stav a naznačím opatření nutná pro Kvalitativní přerod civilizace – jako podmínka pokračování přirozeného vývoje a zachování naší existence. Jak se zařídíte Vy, je již jen Váš problém. Uvědomte si však, že tak činíte v době, kdy máte myslet v Absolutních souvislostech, a že tyto souvislosti Vám již nabízím celé čtvrt století!

 

Hodnocení současného stavu:

Člověk v mládí je plný elánu, snů, předsevzetí a často i vznešených cílů. Realita Nedospělého života ho postupně nutí ke kompromisům v ideálech, realita ekonomie ho často nutí ke kompromisům charakterovým, postupně ubývá sil, přijde stáří se svými neduhy, vrstevníci začnou umírat – člověk bilancuje a nechce věřit, že mu život utekl, aniž stačil ze svých snů podstatné uskutečnit. Pochopitelně vedle průměrného průběhu života v relativně vyspělém prostředí existuje mnoho variant. Těch, co svůj život prožijí v tvůrčí pohodě a v ekonomické svobodě je velmi málo. Žel, mnohem více je těch, kteří prožili a prožívají sociální nesvobodu, útlak i teror. Nejsmutnější je ovšem úděl malých dětí, které nepoznaly než bídu končící hladomorem.

            Je mnoho názorů. Mnoho lidí i v nejprostším prostředí prožije hodnotný život. Každý asi bude se mnou souhlasit, že upřímné vztahy a láska jsou ty nejdůležitější hodnoty života. Ovšem za jakých podmínek dobré vztahy, zvláště v budoucnu, lze rozvíjet? Většina si klade otázkou: Co vlastně je smyslem života? Mnozí hlásají návrat k přírodě, existuje mnoho sekt slibujících „jedinou cestu ke spasení“. Nejčastější realitou je však konzumní způsob života při stálém shonu a přízemních starostech s jediným cílem: PENÍZE. Tradiční náboženství vychovávají ke skromnosti, k pokoře, k lásce – upozorňují, že náš současný život je spíše jen „slzavé údolí“, a že ten opravdový život, věčný, je až po smrti. Bohatý posmrtný život dává logiku, neboť již rozmanitost přírody, relativně nekonečné množství nejrůznějších životních forem, přírodních scenerií… až po možnosti bohatého vnitřního života člověka dává tušit, že Život je Dokonalý. Namístě je tedy otázka: Proč ne již v naší Hmotné existenci – proč je na planetě tolik ukrutnosti, zla, nedůvěry, vrcholící ve válkách, jež všechna protivenství do jisté míry legalizují a dokonce povyšují na „strategii“! Odpověď je jednoduchá: Na vině není Život, ale naše Nedospělost - naše myšlenkové zajetí Nedospělými systémy, jež zcela zákonitě vychovávají člověka nízkých cílů a malých charakterových zábran.

           

 Absolutní souvislosti: 

            Dovolte mi v bodech naznačit podstatu Života i poslání člověka v tomto organizačním kolosu:

- Život je neustálý vývoj. Začal rozením základních hmot v Záporném prostoru, vyvržením mraku elementárních částic započal vývoj Života v Hmotném, tj našem prostoru. Na Io byla zákonitým vývojem budována Sluneční soustava a hmota zvláště životodárné planety, na IIo se zrodil a rozvíjel nižší biologický život. Civilizace posunula tento zákonitý vývoj na dovršující IIIo efektivnosti. Každý člověk je tedy součástí obrovského vývojového systému až neuvěřitelných funkčních vztahů a funkčních možností, a to nejméně v prostoru jedné galaxie. To, že dnes mnoho lidí neopustí ani svou vesničku a často žije v nejnuznějších podmínkách, je vinou naší Nedospělosti. Každý ovšem, jednou, se staneme skutečnou součástí Života absolutních možností. Pokud ne ve své Hmotné existenci, pak určitě v posmrtné, neboť naše Duše je nesmrtelná a ne jen u člověka. A plnohodnotnou existenci může nalézt jen v Kosmicky dospělém prostředí. Ateisté zřejmě tyto informace čtou s nevolí. Mohu jen odpovědět, že vše si jednou ověří a prožijí – čím méně budou připraveni, tím větší šok je čeká. Život se neptá, čemu člověk chce nebo nechce věřit. Naopak, nekompromisně žádá ztotožnit se s potřebami na dané kvalitativní úrovni, jež dnes jsou již absolutní. Stejně neuvěřitelné je, co člověk věřící v Boha může přijmout za své. Např. teorii Velkého třesku. Myslíte, že Bůh by nastartoval něco tak absurdního? A co absolutní platnost omezujících přírodních zákonů? Myslíte, že tak chudý byl Život nastartován?

- Každý biologický jedinec (od nejnižších forem až po člověka) svou Duší uskutečňuje záznam své hmotné existence, je pamětí všech dobrých i zlých událostí pro budoucí posmrtný život. Úmrtím se Duše odděluje a odchází do Duchovního (Záporného) prostoru – ke své nekonečně dlouhodobé i nekonečně  krásné existenci. Dokonalost je dána životním prostředím nekonečné energie Duchovního prostoru, jež poskytuje “teplou“ pohodu a možnost okamžité (nekonečně rychlé) komunikace s blaženými pocity. Zde každý pochopíme  Dokonalou organizaci Života do nejjemnějších podrobností. Nekonečnou energií životního prostředí je Kosmické vědomí (Bůh), který z mnoha důvodů nezasahuje do počínání člověka. V tvůrčí fázi vývoje Duchovního prostoru pracoval, v současné fázi, Nedospělé, slouží - tj. ve své „náruči“ chová plod své prvotní práce. Dává nám absolutní svobodu, jen organizačně vše zařídil tak, aby každou křivdu každý viník absolutně pochopil a příslušným bolestným prožitkem ji odboural – jako svou Nekvalitu. Vlastní útrpný proces se uskutečňuje v Nulovém přechodu NP mezi Hmotným a Duchovním prostorem. Náboženství ho nazývá Očistcem, vědecky lze děj označit za činnost uskutečňovanou v Záporném čase v Záporném prostoru, a to s jednoznačnou organizační strukturou vyplývající z celkové organizace kosmu a Zákona kvalitativní symetrie (viz mnohá Sdělení).     

            - Podstatou vývoje na každé úrovni v Hmotném kosmu je budování vyšší Funkční hmotnosti s významem kvality a stupně uplatnění této kvality jednotlivých prvků v soustavě. Člověk je funkčním prvkem společenské soustavy, cílem každé musí být její stálý vývoj, stálý vývoj Funkční kvality všech svých prvků (lidí), a to tak, aby civilizace jako celek se mohla rozvíjet v rytmu absolutních potřeb Života. Životní styl, názory, představy co je či není správné, určuje dosažený stupeň vývoje. Dnes je ovšem nutné si uvědomit, že všechny národy a státy, bez ohledu na svou vyspělost, se musí stát tvořivou součástí jednoho celku – civilizace planety Země. Každý si musí uvědomit, že vše co dnes víme a co dnes činíme je z absolutního pohledu Nedospělé. Náboženství je poselstvím Vyspělého života kosmu, jehož součástí se, co nejdříve, musíme stát. Náboženství je prostředek dlouhodobé výchovy Nedospělé civilizace. Veškeré informace měly Nedospělého člověka, který ještě nemohl pochopit absolutní souvislosti potřeb života, co nejúčinněji vychovávat k lidství, k lásce, k nezištné spolupráci. Dnes jsme svoje myšlení rozvinuli do úrovně, která nám dovolí pochopit absolutní souvislosti a v duchu absolutních potřeb i žít. Neznamená to, abychom se vzdali své víry, jen je třeba si uvědomit, že naše počínání musí již být Absolutně dospělé. A to je mnohem víc než chodit do kostela a pravidelně se vyzpovídat ze svých hříchů. My se musíme stát Kosmicky dospělou osobností v Kosmicky dospělém organizačním systému vyžadující od nás Kosmicky dospělou odpovědnost za každý svůj čin. Naši budoucnost musíme stavět na činech a ne na slibech.  

            - Pro současnost je tedy nejdůležitější si uvědomit, že naše civilizace jako celek a tím i každý člověk, jsme Nedospělí a žijeme v určitém provizoriu. Je-li naše Duše nesmrtelná a stálá existence v provizoriu není možná, musí každý z nás se jednou přetvořit na kvalitu, která nám umožní existenci v Absolutně (Kosmicky) dospělém prostředí. Ve smyslu Zákona kvalitativní symetrie musí existovat Dvě opačné možnosti:

                        .. ve Hmotné existenci je nutné zvýšit svou Funkční hmotnost (tedy kvalitu svého myšlení a stupeň uplatnění této kvality) na úroveň Nulového bodu civilizace. Jedinec nemá šanci, neboť tuto kvalitu může získat jen svou aktivní účastí, nezištnou spoluprací, při budování Dospělého skeletu civilizace, kterým pro „začátek“ je Kosmicky dospělá organizace společnosti (civilizace). Tato podmínka je nutná pro absolutní oddělení Kosmicky dospělého života od Kosmicky nedospělého – neboť jejich spojením bez Dospění Nedospělých by Dospělý život kosmu se velmi brzy stal Nedospělým

                        .. v Posmrtné existenci je vstup do Kosmicky dospělého prostředí naopak „soukromou“ záležitostí každého jedince, neboť podmínkou vstupu již není zvýšení kvality, ale ODBOURÁNÍ Nekvality. Děje se tak v silovém poli Aktivního prvku Duchovního prostoru, kdy každý jedinec prožívá všechny detaily svého prohřešku ve všech souvislostech na pozadí Absolutní pravdy.(Poznamenávám, že je budována „činností“ všech jedinců galaxie ve své posmrtné existenci a po svém očistění). Odbourávání  nekvality, i když je soukromé, je bolestné a úměrné svému provinění. Lidem s velkým proviněním vůbec nezávidím. Kdo svou vinu nenapraví dnes, tím hůře se mu povede po smrti. Heslo: „Po nás potopa“ je velmi nerozumné. Smrtí vše teprve začíná: začíná naše konfrontace s Absolutní pravdou, přičemž  na ni bude každý sám a bez možnosti účinného vývoje -(samostatná Duše není účinnou vývojovou soustavou).

            - Současnost? To jsou nízkosti, nedospělé soupeření: Stálá mocenská nabubřelost. Dospělý život je naopak rozvíjení Kosmicky dospělých funkčních možností za současné vstřícné spolupráce, v tvůrčí pohodě, bez shonu, s úsměvným nadhledem. Cílem musí být přenesení veškeré planetární výroby do meziplanetárního prostoru, budování Kosmických měst – aby na naší planetě nebylo těsno a mohli jsme zde vybudovat skutečný ráj. Prostředkem jsou Kosmicky dospělé výrobní systémy (budující svůj Produkt zevnitř), jež umožní až neuvěřitelné funkční možnosti jak ve výrobě, tak v osobním životě. Dnes ještě těžko můžeme prožít představu automatické dopravy v celé Sluneční soustavě, možnosti života v komfortních městech v meziplanetárním prostoru, nebo naopak pohodu na planetě osvobozené od současné výroby produkující obrovské množství zplodin, dálnic, rozvodů vysokého napětí, intenzivní zemědělské výroby apod. Tím méně si lze představit vrcholnou odměnu pro Kosmicky dospělého člověka v Hmotném prostoru. Je jím  dlouhodobá cyklická existence (až tisíce let) v opačných životních prostředích – střídavě v podsvětelném a nadsvětelném prostoru. Konstrukce Induktivních soustav (viz Sdělení 10, 12, 13, 14, 15) dokazují, že člověk ve skutečnosti nestárne - jen se připravuje pro Dospělou existenci v nadsvětelném prostoru. Podstatou tohoto „stárnutí“ je totiž jímání vody uvnitř mitochondrií (jako akumulace energie reakce z dýchacího řetězce), jež je současně jedinou energií pro naši „nadsvětelnou existenci“. V této „snové“, a pro nás nepředstavitelně krásné existenci, je stejná voda z mitochondrií vytlačována, aby člověk za nejpříjemnějších prožitků se totálně regeneroval a takto připravoval pro opětnou mladistvou existenci v podsvětelném prostoru – pro tvůrčí život v návaznosti na dřívější znalosti a zkušenosti, i pro život v jiných slunečních soustavách.

            Žel, naopak, tato akumulace vody v mitochondriích, jestliže se člověk včas nepřepraví do nadsvětelného prostoru, způsobuje smrt. Přičemž SMRT je jen nezbytným opatřením Života k absolutnímu oddělení jeho forem absolutně Dospělých od Nedospělých a k zajištění přirozeného vývoje Nedospělé civilizace. Generace mladší, budující svůj myšlenkový potenciál na podkladě posledních možností generace starší, je totiž nositelem vyšší kvality. Proto musí být osvobozena od mocenského vlivu nižší kvality – těžko bychom si představili, jak by nám dnes vládl např. Herodes. V Dospělé společnosti není mocenských vztahů a proto pro vývoj Života, jenž vždy bystře využívá každé vyšší funkční možnosti, je efektivnější dlouhodobá existence člověka. Člověk omlazený je z mnoha důvodů násobně vyšším přínosem pro vývoj společnosti než novorozenec. Tím nechci tvrdit, že se nebudou napříště rodit nové děti. Vždy budou citovou injekcí pro společnost: ať již jako vyvrcholení plnohodnotného citového vztahu muže a ženy, nebo obecně důležité složky citově bohaté společnosti. A Vyspělý život, funkčně využívající nekonečné kosmické prostory, materiály všech planet a energie tzv. Vnitřního pracovního prostoru, může svou populaci rozmnožovat  do neomezeného počtu jedinců.

            Opakuji, že podstatou vývoje Hmotného kosmu je stálý vývoj kvality počáteční elementární hmoty a stupně uplatnění kvality každého prvku v každé soustavě až k nejvyšším funkčním možnostem. Tento zákonitý vývoj biologickým životem a zvláště možnostmi neomezeného myšlenkového a citového vývoje člověka dostoupil do nejvyšších funkčních forem. Nezbytné je ovšem dát každému člověku právě tu možnost svého plnohodnotného uplatnění – být Nosným prvkem organizace společnosti. Jen tato možnost (plnohodnotného uplatnění) vytvoří podmínky ke skokové změně v myšlení každého z nás a k přerodu společnosti do Kosmické kvality. Na počátku tohoto vývojového skoku, jež teprve má tu „Moc“ vyřešit současné rozpory a vytvořit životní podmínky nezbytné pro trvalou existenci naší civilizace, je budování Kosmicky dospělé organizace společnosti! Důkazem, že tím, kdo má uskutečnit vývojový skok, jsme my, současné generace, je charakter našich výrobních a vojenských prostředků. Přitom Kosmicky dospělou organizaci společnosti můžeme začít budovat až většina z Vás, Vážení spoluobčané planety Země, si osvojí alespoň základy Kosmického myšlení a Absolutní organizace Života kosmu, neboť jen tyto znalosti položí základ k našemu vyššímu stupni odpovědnosti. Je třeba, a to neprodleně, zahájit celosvětovou diskusi o Absolutní organizaci Života – o jeho prostředcích pro pokračování našeho přirozeného vývoje, jež v posledních asi dvou desetiletích se již stává nepřirozeným: je „rakovinovým“ bujením kvantity vyúsťující v nadvládě peněz a v degradaci lidství. Tímto současnou politickou, vědeckou a informační Moc, avšak i každého řadového pracovníka všech těchto institucí, činím plně odpovědné za Společenské vědomí, které společnosti vnucují a žádám je k okamžité diskusi o problematikách absolutních! Každý obor lidského konání musí přehodnotit své priority.

 

V Brně 11. 2. 2001                                                                                                      Ing. Z. Hanák