P18. Veličiny a zákonitosti absolutní konstrukce Života
Vývoj Sluneční soustavyVstupní informace
Vývoj Sluneční soustavy je vývojem Hmotného (kladného) prostoru, tj. je prostředkem zákonitého vývoje prostoru, který vnímáme, a to až k nejvyšším funkčním kvalitám. Tab. 2 (níže) je nejstručnějším popisem tohoto vývoje při zdůraznění trojjediné organizace – důsledně podle Zákona tří prvků. Vývoj byl již popsán ve více Sděleních. Zde se soustředím na podstatu vývoje v Relativistickém budování stále vyšší kvality funkčních prvků a stupně uplatnění této kvality v soustavě - na nutnost absolutního dospění systému (dosažením Nulového bodu NB) k započetí Tvůrčí fáze vývoje. Přitom je třeba zdůraznit, že až předmětná Tvůrčí fáze je prostředkem k dotvoření systému do vrcholných kvalit nutných nejen pro vytvoření podmínek trvalé existence na daném stupni, ale i vytvoření podmínek zrodu kvalit pro vývoj na absolutně vyšším stupni Života. Proto zdůrazněme:
- dotvoření vývoje na AIo, hmoty s vlastnostmi životodárné planety (nejdříve na všech vnitřních planetách), je podmínkou pro zahájení vývoje na AIIo – zrození a vývoj biologického života
- dotvoření vývoje na AIIo, vytvořením velkokapacitní paměti s významem vnitřního prvku IIo, byly vytvořeny podmínky pro vývoj na AIIIo,
- teprve dospěním vývoje na AIIIo do podmínek dospělosti, tj. realizací výchovně vývojového skoku civilizace, jako kvalitativní předpoklad absolutní vstřícné spolupráce, se vytvoří okrajové podmínky pro plnohodnotnou existenci: pro existenci bez spekulací, násilí, bez terorizmu a válek.
Nutnost uplatnění Křivky vývoje na obr. 1 v každém vývojovém ději Kosmu
Vývoj pochopitelně musel začít budováním kladné hmoty, jako prvotního prostředku realizace jakéhokoliv děje Hmotného prostoru. Zdůrazněme, že podstatou Hmotného kosmu je stálý vývoj prvotní hmoty ke stále vyšší kvalitě - ke stále vyšším funkčním možnostem organizace životních forem. Ve smyslu Zákona tří prvků musel se tento vývoj vždy uskutečňovat na třech kvalitativních stupních – a to jak v základním členění (na úrovni AIo, AIIo, AIIIo), tak i v dílčím členění těchto základních stupňů. Znovu zopakujme i zdůrazněme, že Celkový vývoj Sluneční soustavy musel vždy postupovat od statických funkcí ke stále vyšší dynamice činnosti, exponenciálním růstem Funkční energie E a Funkční hmotnosti M. Závěrečným Relativistickým skokem byl dobudován Skelet systému, aby vždy po dokončení tohoto Nedospělého vývoje byly vytvořeny podmínky pro Tvůrčí dotvoření systému - přitom vždy jako podmínka k započetí vývoje na vyšším stupni základního členění A. Nutnost naznačeného průběhu vývoje vždy důsledně podle Křivky vývoje na obr. 1, je i hlavním důkazem pravdivosti teorií, neboť Křivka vývoje se musí uplatnit v každém vývojovém ději Hmotného i Duchovního prostoru. Až vybavování systému vnitřní kvalitou podle průběhu sestupné větve je fází dotváření systému k trvalým tvůrčím hodnotám.
Nositel vývoje NV – prostředek vývoje Sluneční soustavy na všech úrovních
Pro vývoj Sluneční soustavy je vedle nutnosti uplatnění Křivky vývoje neodmyslitelnou podmínkou i prostředek vytváření vývojového děje:
Nositel vývoje! Význam Nositele vývoje byl již zdůrazněn v mnoha pojednáních P. Opakuji, že Nositel vývoje uskutečňuje jakýkoliv absolutní vývojový děj a proto musí být i prostředkem vývoje Sluneční soustavy, pochopitelně na všech úrovních - tj. AIo, AIIo, AIIIo. Vývoj vždy začíná počáteční (jednotkovou) úrovní systému a podle vzestupné větve Křivky vývoje se buduje Skelet, který v závěrečné fázi tohoto Nedospělého vývoje je vývojovým skokem (Relativistickou fázi) dostavěn. Systém dospěl do úrovně Nulového bodu NB, tj. absolutně dospěl a je připraven k tvůrčí činnosti. Ta se vyznačuje tvůrčí prací ve Vnitřním pracovním prostoru, tedy ve vnitřním prostoru obestavěného Skeletem. Tvůrčí činnost začíná relativně nekonečnou energií a podle sestupné větve Křivky vývoje se snižuje, v důsledku budování vnitřní kvality Skeletu, až k jednotkové hodnotě. Tvůrčí vývoj ovšem nikdy nekončí, vždy je možné ještě systém dotvářet. To vše, tj. zákonitý vývoj ve dvou opačných kategoriích s průběhem po opačných větvích, je třeba rozlišovat i na všech úrovních vývoje Sluneční soustavy.Vlastní konstrukce Nositele vývoje je vykreslena na obr.10b. Obálka, elipsa S, schematizuje, že Nositel je jediným celkem, ve kterém působení prvků vyúsťuje ve vytvoření soustavy s významem skeletu určité Funkční energie E a Funkční hmotnosti M. Tento skelet je tvořen trojnou sestavou hmotnou (s prvky 1, 2, 3) a trojnou sestavou silového pole (duchovní) – s prvky 1´, 2´, 3´. Zdůrazněme, že jen kontaktní spolupráce kvalitativně opačných sestav – hmotného základu a jeho duševní energie – umožňuje realizovat absolutní spolupráci, tj. s prvky výhradně kvalitativních charakteristik. V obou sestavách mají zásadní význam hlavní prvky 1 a 1´. Dalo by se říci, že Nositele tvoří dva prvky: hlavní prvek 1 ve funkci hmotného základu a hlavní prvek 1´ ve funkci duševní energie tohoto základu. To bychom ovšem byli velmi povrchní, neboť hlavní prvky musí být stabilizovány svým tvarem a kvalitou (stabilizační prvky 2, 2´), jež je stabilizují k maximálnímu energetickému projevu: je jím silové spolupůsobení obou hlavních prvků (1, 1´), vzájemná silová vazba s významem prvků 3 a 3´. Tvarová stabilizace hlavních prvků a jejich vzájemné silové působení vytvoří ze systému jediný celek – Skelet určité energetické hodnoty. Zopakujme, že na počátku vývoje je energetická hodnota skeletu E = 1. Oba hlavní prvky mají počáteční kvalitu, počáteční tvarovou určitost a počáteční vzájemné silové působení. Termín počáteční současně znamená kvalitu klidovou, statickou, prvotní. Avšak ihned, jak do soustavy pronikne energie a soustava umí na ni reagovat, tuto energii zpracuje a realizuje tím vývojový krok, který se vyznačuje příslušným:
- zvýšením kvalitativní úrovně V
- zvýšením Funkční energie E soustavy, a to podle Křivky vývoje na obr. 1
- zvýšením Funkční hmotnosti M soustavy prostřednictvím vyšší kvality funkčních prvků a zvýšením stupně uplatnění této kvality relativistickým přiblížením hlavních prvků 1, 1´ s významem současného přiblížení i relativistické deformace celé soustavy. Zvýšení Funkční hmotnosti M je prostředkem zvýšení Funkční energie E soustavy, proto E = M a v době Nedospělého vývoje se zvyšují s průběhem podle vzestupné větve křivky vývoje (viz P4). Nikdy nebude dost informace, že rozhodující fází v každém vývoji je právě relativistické dotvoření Skeletu, jež tím vytvoří tak pevnou a konkrétní stavbu, jež je podmínkou pro zažehnutí Absolutní tvůrčí práce.
Pochopit vývoj Života znamená pochopit Nositele vývoje. Na první pohled jde jen o dva prvky. Je třeba si však uvědomit, že tyto dva hlavní prvky (1, 1´) jsou opačnou kvalitou, navzájem na sebe silově působí a tím se navzájem přetvářejí. A aby přetváření mohlo mít trvalou hodnotu, k tomu slouží stabilizační prvky 2, 2´. Vzájemné silové působení, s významem společného prvku, potom ze systému vytváří jediný celek až neuvěřitelných možností. Stačí příkon té správné energie a Nositel vývoje akumuluje tuto energii a tím již uskutečňuje vývoj živoucího systému. Opakujme, že jeho podstatou je vzájemné přiblížení obou hlavních prvků při zvýšení jejich silové vazby, kvalitativní změna obou prvků a změna jejich tvaru. Tyto změny jsou prostředkem akumulace energie a i podstatou vývoje. Takto, na jako všemocný prostředek vývoje, je třeba se dívat na každou z níž uvedených dvojic, jež vytvářejí Nositele vývoje. Každá svou opačnou kvalitou a schopností relativistického přibližování je již předurčena k pravdivému vývoji. A jelikož Život pracuje maximálně efektivně, vždy Nositel vývoje nižší kvality funkčních možností je nezbytnou přípravou pro vývoj na vyšších úrovních – jako důležitý krok v zákonitém vývoji Života. Vyjmenujme dvojice, které byly prostředkem vývoje Sluneční soustavy:
/ hmota mraku elementárních částic/ - /gravitační a elektrické pole, Energetické prázdno /
/proton/ - /elektron/
/gravitační složka záření/ - /elektromagnetická složka záření/
/hmota planety resp. hmota Slunce/ - /gravitační pole/
/hmota planety/ - /atmosféra/
/voda v lagunách a v moři/ - /prvotní živočišné druhy/
/životní prostředí na souši/ - /vyšší živočišné druhy, obratlovci/
/stepní životní prostředí/ - /pračlověk (budující paměť)/
/přírodní životní prostředí/ - /primitivní člověk/
/životní prostředí s nedospělými organizačními systémy/ - /Kosmicky nedospělý člověk/
/životní prostředí s Kosmicky dospělými organizačními prostředky/ - /Kosmicky dospělý člověk/
To jsou dvojice hlavních prvků, které tvořily ty Nositele vývoje, jenž uskutečňovaly zákonitý vývoj Slunečních soustav – všech těch miliard a miliard v každé galaxii. Dodejme, že jen u prvních třech nebylo třeba k zákonitému vývoji energie Slunce, naopak při prodlužování termojaderné fúze na planetách bylo třeba dodávat obrovskou energii z Kvasaru Slunce – jež vytvořila nepředstavitelnou kosmickou pec. “Rohlíky” byly vnitřní planety. Samostatnou kapitolou je Kvasarové záření, jež bylo “ohněm” v této ”Kosmické peci”. Pro nás dnes má však teoretický význam: věda z neznalosti její konstrukce Nositele vývoje, z neznalosti, že každý Nositel vývoje akumuluje energii a realizuje tak vývoj, přiřkla produkt tohoto relativistického vývoje, rudý posuv, působení pohybu zdroje záření (viz jiná pojednání). Zde již jen opakuji: dva opačné prvky je pro současné myšlení nic moc, ve skutečnosti jsou nejdůmyslnějším i dostatečným systémem pro až neuvěřitelné vývojové děje. Konstrukce Nositele vývoje je prostředkem vývoje na všech stupních vývoje nejen Sluneční soustavy. Společně se zákonitým průběhem vývoje podle obr.1 ve dvou opačných fázích jsou potom zásadním i komplexním důkazem, který nelze obelstít smyšlenkami, např. o “energetických špičkách”.
Uvedené Základní absolutní zákonitosti, potřeby i prostředky Života Hmotného kosmu si tedy připomeňme na každém vývojovém stupni zákonitého vývoje Sluneční soustavy. Opakuji, že jsou produktem obecného uplatnění Absolutních zákonů Života a pro lidi přemýšlivé jsou i nespočtem kvalitativních důkazů pravdivosti. Přitom jejich nezastupitelný význam tkví v jejich komplexní vypovídající hodnotě, jež je nesrovnatelně větší, než má většina experimentálních zjištění – např. zjištění vody na Marsu, resp. zamýšleného hledání elementárních forem života, neboť experiment v absolutních problematikách bez možnosti pochopení absolutních souvislostí poskytuje spíše jen zavádějící informace k vytváření mnoha mylných teorií a dalších předpokladů bez možnosti nalezení správného řešení. Přímo odstrašujícím příkladem je hypotéza velkého třesku a představa vývoje Sluneční soustavy ze smetiště po výbuchu supernovy.
Vlastní popis zákonitého vývoje Sluneční soustavy uvedu po jednotlivých stupních: AIo, AIIo, AIIIo, zde již jen jejich naznačení v Tab. 2.
Tab. 2
VÝVOJ SLUNEČNÍ SOUSTAVYAIo VÝVOJ KLADNÉ HMOTY
Io ROZČLENĚNÍ MRAKU ELEMENTÁRNÍCH ČÁSTIC
IIo KONCENTRACE ELEM. ČÁSTIC V SAMOSTAT. OBJEKTECH
IIIo STAVBA HMOTY – KVASAR, TERMOJADERNÁ FÚZE
AIIo VÝVOJ BIOLOGICKÉHO ŽIVOTA
Io PRVOTNÍ BIOLOGICKÝ ŽIVOTIIo KVANT. VYSPĚLÝ BIOLOGICKÝ ŽIVOT VRCHOLÍCÍ PRIMÁTY IIIo PRVOTNÍ ČLOVĚK – VÝVOJ MYŠLENÍ
AIIIo VÝVOJ CIVILIZACE
Io VÝVOJ PRVOTNÍ VÝROBYIIo VÝVOJ KVANTITATIVNÍCH VÝROBNÍCH PROSTŘEDKŮ
IIIo VÝVOJ KOSMICKY DOSPĚLÝCH VÝROBNÍCH A SPOLEČENSKÝCH ORGANIZAČNÍCH SYSTÉMŮ