SDĚLENÍ 12, 13

NOSITELÉ VÝVOJE KVANTITATIVNÍ KONSTRUKCE      (omlazení a posmrtná existence)

Ve Sdělení 8 a 9 byly popsány vývojové děje, jejichž podstatou byla akumulace energie v Nositeli v podobě kvalitativní změny jeho hlavních prvků 1, 1´a relativistického přibližování těchto prvků, kde relativistické má význam tvarové přestavby celého systému vyúsťující ve vyhraněnosti stabilizačních prvků 2, 2´ Nositele a intenzivnějšího silového působení s významem prvků 3, 3´. Jednodušeji řečeno, podstatou těchto kvalitativních vývojových dějů jsou kvalitativní změny skeletu jejich Nositelů. Vývoj myšlení, urychlování hmoty, vývoj planetárního života … to vše byly vývojové děje, jejichž podstatou byla kvalitativní změna prvků jejich Nositelů.

Ve smyslu obecného uplatnění zákona kvalitativní symetrie musí existovat i vývojové děje, ve kterých nedochází ke kvalitativní změně prvků Nositele, tj. že tyto prvky mají po dobu vývoje stejnou kvalitu. Podstatou vývoje v těchto dějích musí být jen kvantitativní změna. Čeho se týká, vysvětlím až v konkrétních dějích, neboť opět podle kvalitativní symetrie musí existovat kvantitativní vývoj jak ve hmotném, tak v duchovním prostoru a pochopitelně i mezi těmito vývojovými ději musí existovat kvalitativně symetrické charakteristiky – i když se jedná o kvantitativní vývojové děje. Ve smyslu obecného uplatnění zákona kvalitativní symetrie musí tedy existovat kvalitativně symetrické vztahy jak mezi kvalitativním a kvantitativním vývojovým dějem, tak mezi kvantitativními ději hmotného a duchovního prostoru. Samozřejmě musí i ve vlastním kvantitativně vývojovém ději existovat opačné vývojové fáze – dospělá a nedospělá – přičemž ve hmotném prostoru musí vývoj začít svou nedospělou fází, avšak podle sestupné větve křivky vývoje na obr. 1 a v duchovním prostoru svou tvůrčí fázi podle vzestupné větve vývoje. To vše je důsledek obecného uplatnění zákona kvalitativní symetrie a je jediným prostředkem pro studium problematiky záporného a nadsvětelného prostoru.

Je to hodně složité? Řekl bych, že tyto úvahy jsou mnohem jednodušší jako úvahy současné vědy ve svých snahách o sjednocení teorií pro makro a mikro svět. Doufám, že Vás potěší ujištění, že výše uvedené již budou kvalitativními důkazy pro činnosti, které se přímo týkají naší existence – našich až neuvěřitelných možností, které jinak, prostředky hmotného prostoru v podsvětelných rychlostech, nelze objevit a ani si ověřit. Ano, jde o nejzávažnější skutečnosti, které se týkají každého člověka:

a) Podstata našeho „stárnutí“ v podsvětelných rychlostech a podstata našeho „omlazení“ v nadsvětelných rychlostech – jako existence v kvalitativně symetrických životních prostředích dovolující teoreticky neomezenou naši existenci s využíváním biocyklu IIIo efektivnosti, kterým je právě naše cyklické omlazování v nadsvětelném prostoru. Tato cyklická existence v trvání až tisíců let je ovšem právem jen kosmicky dospělých jedinců kosmicky dospělé civilizace, pro kterou kvalitativní myšlení a kvalitativní organizace společnosti je prvotním předpokladem.

b) Podstata organizace a možností naší posmrtné existence – včetně podmínek našeho „proniknutí“ do prostoru nekonečné krásy, laskavosti a dobra při nekonečně účinné akceschopnosti každého, komu do duchovního prostoru (náboženský výraz Nebe) je dovoleno vstoupit.

Od jednoduchého konstatování, i když významných skutečností, se však vraťme k souvislostem vývojově konstrukčním s platností kvalitativních důkazů. Navrhuji následující postup v rozpracování problematiky:

1. Vývoj životní energie

Tělo každého biologicky živého jedince je organizováno induktivní soustavou s Nositelem, jehož změny jsou určující pro energetický vývoj jedince. V tomto sdělení se soustředím jen na funkci Nositele, kterým je mitochondrie v každé naší buňce. Uveďme nejdříve stavbu Nositele a potom teprve popišme funkci:

1.1. Vývoj nedospělý – „stárnutí“ organismu

        Nositel KN (K …kladný prostor, N … nedospělý vývoj):

                        1´membrána mitochondrie

                        2´vrstevnatost membrány

                        3´, 3 vnitřní prostor – pro vodu nepropustné membrány

                        2 tvarové charakteristiky prvku 1

                        1 ATP syntetáza (část Fo + část F1) – průchod dovnitř

Celý proces, který mitochondrie ve funkci Nositele realizuje se nazývá dýchací řetězec, nebo také protonová pumpa. Nás nebudou zajímat biochemické reakce, ale jen rozhodující fáze ve vztahu k uplatnění jednotlivých funkčních prvků. Dýchací řetězec začíná uplatněním vnitřní membrány mitochondrie, jejím trojnásobným přechodem se substrát upravuje až na protonmotivní sílu, jejímž účinkem se protlačí protony 2H+ hlavním prvkem 1, tj. ATP syntetázou, do vnitřního prostoru mitochondrie. (Poznamenejme, že substrát je ušlechtilou energií, která je produktem přeměny živin v našem těle). Přes membránu projde i iont 02- (kyslíku), který s 2H+ vytvoří molekulu vody. Průchodem protonů 2H+ částí Fo syntetázy se mění tvar její části F1, která tím vytvoří z ADP a P molekulu ATP, jež je produktem energie akce a dává nám naši životní sílu. Po odevzdání energie našemu organismu se ATP opět rozpadá na ADP a P, jež se v některém z dalších průchodů 2H+ syntetázou opět spojí. Podle principu akce a reakce musí vznik energie akce být podmíněn vytvořením a akumulací energie reakce. Touto energií reakce je voda, která vznikla sloučením 2H+ a 02-. A jelikož membrána mitochondrie je pro vodu nepropustná, byla voda uvnitř mitochondrie „uvězněna“ (akumulována) – jako energie reakce způsobující vývoj systému.

Zopakujme podstatné o činnostech jednotlivých prvků, a to jak k ujasnění vlastní činnosti Nositele (mitochondrie), tak zejména k vytvoření kvalitativně symetrických charakteristik činnosti:

1. Membrána mitochondrie, ve funkci hlavního prvku 1´, přetváří prvotní energii (substrát + kyslík) na formy energie, které hlavní prvek 1 (ATP syntetáza) může zpracovat.

2. Průchod protonů 2 H+ částí Fo syntetázy se změní tvar části F1, která tím dodá energii ADP a P k jejich spojení na molekulu ATP s významem oddělitelného produktu soustavy – produktu energie akce.

Sloučením 2 H+ a 02- na produkt energie reakce, jenž se v Nositeli akumuluje (uvnitř pro vodu nepropustné membrány) – jako volná energie, která nemění kvalitu žádného z hlavních prvků 1, 1´.

Kvalitativní symetrie kvantitativního Nositele a Nositele kvalitativní konstrukce

Kvalitativní symetrie ve smyslu zákona kvalitativní symetrie se musí týkat vlastní organizace soustavy, uplatnění prvků i způsobu akumulace energie. K výše popsaným charakteristikám 1 až 3 pro funkci mitochondrie vytvořme opačné charakteristiky kvalitativního Nositele (viz např. naše paměť nebo urychlování hmoty ve sdělení 8):

1. Prvotní energie přichází do hlavního prvku 1, způsobuje nerovnoměrný pohyb, který vytváří vířivé pole v hlavním prvku 1´- uplatnění prvotní energie tedy nezačíná od hlavního prvku 1´, ale od hlavního prvku 1.

2. Vířivé pole v prvku 1´ je prostředkem zpracování energie na kvalitativní změnu, zatímco v mitochondrii je tím prostředkem hlavní prvek 1, který má navíc dvě části.

3. Energie se v kvalitativním Nositeli akumuluje prostřednictvím kvalitativní změny obou hlavních prvků, jejich prostorové změny a vzájemného přiblížení, zatímco v mitochondrii, s významem kvantitativního Nositele, se hlavní prvky nijak kvalitativně nemění, akumulovaná energie (voda) je energií volnou. Náležitost k soustavě je dána nepropustností membrány mitochondrie.

Pokračujme však v kvalitativně symetrických charakteristikách dále.

4. Akumulovaná energie v kvalitativním Nositeli způsobuje zvýšení jeho energetické hodnoty E s významem zvýšení výkonu Nositele v jeho funkčním poslání. Ve smyslu kvalitativní symetrie musí voda akumulovaná v mitochondrii způsobovat snížení energie E mitochondrie s významem snížení jejího výkonu ve zpracování substrátu a kyslíku na energii, jež ADP a P spojuje na ATP – jako energii , kterou je nutné dodat (rozpadem ATP na ADP a P) našemu svalstvu, aby mohlo pracovat.

5. Zatímco kvalitativní Nositel akumulací energie reakce realizuje vývoj podle vzestupné větve, kvantitativní Nositel realizuje vývoj podle sestupné větve křivky vývoje na obr. 5a,obr. 5b,obr. 1.

6. Zatímco pro kvalitativního Nositele je akumulace energie v nedospělé fázi přípravou pro fázi dospělou tím, že buduje stále pevnější skelet, který v dospělé fázi obepnutím vnitřního pracovního prostoru zažehne tvůrčí práci budující novou energii, musí voda v mitochondrii být opět přípravou pro existenci v dospělé fázi, avšak (tato voda) musí být přímo zdrojem energie v dospělé fázi, jež se uplatňuje svým rozpadem. Přitom tento rozpad musí způsobovat energie nového životního prstředí, jež je kvalitativně symetrická k tvůrčí energii energetického prázdna v kvalitativním Nositeli.

A nyní výsledky důsledné kvalitativní symetrie uplatněme k dokončení jednoduchého popisu funkce mitochondrie, která je jediným představitelem kvantitativního Nositele ve hmotném prostoru:

Mitochondrie s významem kvantitativního Nositele dotváří dřívější vývoj energie systému z přijímaných živin až na konečné složky, nezbytné pro vytvoření energie akce (sloučení ADP a P na ATP) a akumulaci reakce – v podobě vody (vzniklé sloučením 2H++02-), jež se přímo neváže na žádný prvek systému. Akumulace se uskutečnila umístěním energie (vody) ve vnitřním prostoru, kde membrána, která ji obepíná, je nepropustná a brání její infiltraci ven ze systému. Tato akumulovaná energie snižuje výkon mitochondrie - biologický organismus „stárne“. Avšak toto stárnutí není zhoršením kvality prvků mitochondrie, ale jen zákonitou přípravou pro vývoj dospělý (stejně jako je poslání nedospělé fáze v každém jiném vývojovém ději), tj. pro existenci v prostředí nadsvětelných rychlostí. Vlastní průběh úbytku funkční energie E mitochondrie je částečně zkreslován tím, že dítě roste a mohutní mu svaly. Ve skutečnosti již od početí, kdy mitochondrie má obrovský výkon (viz obr. 1 – sestupná větev), se jejich výkon stále snižuje. Nejdříve rychle, později stále pomaleji, aby po dospění organizmu (u člověka asi po 25 roku života) již jedinec sám pociťoval nezadržitelné snižování energetické hodnoty E svých mitochondrií. Neúprosnost stárnutí poznalo nespočet generací. Důsledkem, dříve nebo později, byla smrt jedince. Příčinou bylo snížení E mitochondrií na hodnotu, která nestačila krýt energetické potřeby organismu.

1.2. Absolutní možnosti života hmotného prostoru

Zdůrazněme, že úmrtí člověka již v první polovině prvního cyklu své existence bylo vynuceno potřebami vývoje civilizace, kdy generace mladší své schopnosti začíná rozvíjet na základě vrcholných možností generace starší. Proto uplatnění myšlení vyšší úrovně bylo podmíněné úmrtím generací starších. Zdůrazněme, že dosažením absolutních poznání a kosmických kvalit člověka tato potřeba nejen končí, ale nabízí se nová. Jestliže starší generace mladší nijak neomezuje, je pro vývoj civilizace naopak přínosem, může-li se člověk starý, bohatý zážitky a zkušenostmi, omladit a s plnou energií mládí realizovat sny, na které již nezbývalo sil. Dá se říci, že člověk omlazený je pro Život plnohodnotnější, jako člověk narozený a Život ve své nezadržitelnosti vývoje nemůže toho nevyužít. Člověku dává možnost násobné cyklické existence, kdy v podsvětelném prostoru akumulací vody v mitochondriích se člověk připravuje pro svou existenci v nadsvětelných rychlostech, aby štěpením vody v prostředí vysoké gravitační indukce v nadsvětelných rychlostech se připravoval pro opětnou mladistvou existenci v podsvětelných rychlostech. Tyto až neuvěřitelné možnosti pro člověka si přibližme.

Vývoj dospělý – „omlazování“ organismu

        Nositel KD (K … kladný prostor, D … dospělý vývoj):

                        1´ membrána mitochondrie

                        2´ vrstevnatost membrány

                        3´, 3 voda uvnitř mitochondrie a prostředí vysoké gravitační indukce, jež spolu tvoří samostatný kvantitativně tvůrčí systém

                       2 tvarové charakteristiky prvku 1

                       1 ATP syntetáza (část Fo + část F1) – průchod ven

Dospělý vývoj Nositele KD (mitochondrie) se uskutečňuje v  nadsvětelném prostoru a na funkční prostředky tohoto vývoje lze usuzovat jen z kvalitativní symetrie. Zopakujme tedy, že vývojem se kvalita skeletu Nositele KD, tj. vlastní mitochondrie, nemění. Veškeré změny energetické hodnoty E systému jsou vázány na množství vody v mitochondrii. Proto člověk nestárne, jen se energeticky připravuje na opačnou fázi své existence. Tato skutečnost plně odpovídá kvalitativně symetrickým charakteristikám ve vývoji kvalitativního Nositele a symetrickým charakteristikám nedospělého vývoje (syntéza vody z prvků). Podstatou vývoje dospělého musí tedy být rozklad vody na prvky (s významem samostatného kvantitativně tvůrčího systému). Tuto skutečnost lze podpořit ještě dalšími úvahami, neboť proces rozpadu musí ještě být funkčně opačný k charakteristikám vývoje záporného prostoru, jenž je také kvalitativně symetrický s mitochondrií. To proto, že biologicky živé organizmy jsou produktem základní kosmické jednotky (galaxie) a musí mít tedy stejnou induktivní organizaci, jejíž funkční oporou je Nositel. Jelikož však mitochondrie je nositelem kladného prostoru a záporný prostor jako Nositel celku (tj. systému, který společně tvoří záporný a kladný prostor jedné galaxie) je v záporném prostoru, musí jejich organizace být kvantitativní, avšak současně opačná (kvalitativně symetrická). Využijme této skutečnosti k prvotní představě podstaty tvůrčí činnosti těchto kvalitativně symetrických Nositelů (tj. záporného prostoru a mitochondrie) v jejich dospělém vývoji. Nejdříve vytvořme prvotní předpoklady a ty dále rozvíjejme:

        1. Záporný prostor … podstatou tvůrčí činnosti je rození hmotných prvků MI, MIII + MII energetickým prázdnem na základě motivace Kosmického vědomí. Dvě veličiny tedy tvoří dva blízké prvky MI, MIII a jeden (MII), který se odpuzuje (podrobněji v odst. 2).

        2. Kladný prostor (mitochondrie) … podstatou tvůrčí činnosti je rozpad vody na prvky (2H++02-) působením gravitační indukce. Jedná se tedy opět o dvě veličiny, které realizují vývojový děj. Jsou jimi gravitační indukce, jež je opačná ke Kosmickému vědomí (kvalitativní důkazy viz dále), a voda jako kvalitativně symetrická k energetickému prázdnu.

V kvalitativní symetrii je třeba hledat i inspiraci pro podstatu tvůrčích procesů:

           Ad 1) Začněme tvůrčí činností v záporném prostoru, který je navíc kvalitativně symetrický s tvůrčí činností kvalitativního Nositele v kladném prostoru. Jestliže podmínkou zažehnutí tvůrčí energie v prázdnu je jeho obestavění dostatečně pevným skeletem, musí v záporném prostoru být tvůrčí energie energetického prázdna zažehnuta prostou motivací partnerské veličiny: Kosmickým vědomím. Podstatou tvůrčího procesu v duchovním prostoru byla tedy motivace Kosmickým vědomím. Kvalita této motivace v absolutně čistém prostoru způsobovala rození tří hmot: MI, MIII a MII, kde hmota MII s vlastnostmi stabilizačního prvku IIo byla katalyzátorem tohoto tvůrčího procesu. Důsledkem byl vývoj podle vzestupné větve křivky vývoje na obr. 1, neboť vytvořením každé MII se zvětšil povrch (kvalitativně symetrické k uplatnění hmotného skeletu v kladném prostoru), jenž urychloval tvůrčí proces.

Ad 2) A nyní k výše uvedenému vytvářejme kvalitativně symetrické funkce v mitochondrii:

- Uplatnění gravitační indukce musí být „násilným“ činem, který způsobuje štěpení vody na 2H+a 02-

- Musí existovat silové působení, které způsobuje, že energetická hodnota E mitochondrie je na počátku existence v nadsvětelném prostoru jednotková, aby postupem času se vytvářely podmínky ke stále vyšší E podle vzestupné větve křivky vývoje na obr. 1. Změnu energetické hodnoty E, v podsvětelných i nadsvětelných rychlostech, musí způsobovat změna množství vody uvnitř mitochondrie.

- Voda je „palivem“ pro naši existenci v nadsvětelném prostoru. Nezbytné bude zřejmě vrátit se do podsvětelného prostoru dřív, než poslední molekula vody bude z mitochondrie vypuzena.

- K získání podrobností o procesu, který je opačný k současné aerobní oxidaci, bude třeba mnoho úvah v oboru biochemických reakcí. Jelikož však my tyto reakce nebudeme jakkoliv ovlivňovat, neboť jsou podstatou Života, jsou dnes pro nás důležitější tyto skutečnosti:

        .. že člověk může žít cyklickou existenci, ve které si může vybrat „věk“, který chce prožívat. Vrátí-li se z nadsvětelného prostoru s „prázdnými“ mitochondriemi, bude mít mnohem větší energii, než má dnes mladý člověk, který i v patnácti letech je již relativně značně starý, neboť již proběhlo rychlé snížení E mitochondrií na počátku sestupné větve. Člověk omlazený může vychutnat maximální energii v plně rozvinutém těle

       .. že existence v nadsvětelném prostoru má pro člověka význam biocyklu IIIo s maximálními ozdravnými účinky, jejichž rozsah nebudu raději domýšlet – určitě však bude překvapivý zvláště pro postižené, neboť pobyt je fyzicky tvůrčí

      .. jestliže existují tyto až neuvěřitelné možnosti, v jakých nízkostech my dnes vlastně žijeme? Vždyť Život každého z dřívějších generací „odsoudil“ k trestu smrti tím, že jim nedal možnost omlazení. Musí tedy existovat důvody proč Život, tj. Kosmický funkční systém, se k nám chová tak macešsky:

        .. nenapoví nic konkrétního k tomu, abychom mohli prožívat cyklickou existenci

        .. nenapoví, jakou vlastně vývojovou fázi prožíváme

       .. a zejména nenapoví, co hrůzného se nám může stát, jestliže nezbytné skutečnosti neobjevíme a podle nich se nezachováme!

Zde již jen naznačím, že tato problematika se musí stát hlavní náplní celospolečenské diskuse: naší životní potřebou je znalost zákonitostí vývoje civilizace i člověka, nalezení prostředku k uskutečnění kvalitativního skoku (přerodu) v našem myšlení – jako přímý důsledek kvality společenské organizace a kvality životního prostředí apod.

2. Organizace duchovního (záporného) prostoru

Mnohé již bylo naznačeno v dřívějších sděleních. Zde se pokusím o co nejrychlejší vysvětlení problematiky z funkčního pohledu. V každé činnosti, tím více v organizaci celého kosmu, je třeba vysvětlit:

Nebudu opakovat, jak málo z těchto základních charakteristik vysvětluje současná věda v uctívané teorii Velkého třesku a hned začnu základními úvahami a otázkami. Domnívám se, že každý logicky uvažující člověk v současné době již nevěří na žádné pohádky a za pravdivou může považovat jen takovou teorii zrodu a vývoje kosmu, která vysvětlí:

Nejen na tyto otázky musí kosmicky dospělé myšlení naprosto jednoznačně odpovědět – pochopitelně pokud je absolutním myšlením! Mým cílem bude vysvětlit každou globální problematiku. Zde začnu tou první, v dalších sděleních budu volit témata praktičtější.

2.1. Dospělý vývoj záporného prostoru

Úplný začátek vývoje života

Musel být před nekonečně dlouhou dobou, neboť vždy bychom mohli se tázat: a co bylo předtím? Pochopitelně celá tato nekonečná doba vývoje musí mít funkční systém, který nekonečně dlouhý vývoj odůvodní.

Na úplném začátku bylo prázdno, přičemž toto prázdno „vyplňovalo“ nekonečný prostor. Ovšem toto prázdno nesmí představovat „funkční nic“, neboť kdyby jím bylo, to „nic“ by trvalo až do dnes. Proto prázdno musí být významnou fyzikální veličinou – tvůrčí energií, Energetickým prázdnem. Na úplném počátku vývoje Života byl tedy nekonečný prázdný prostor s významem jediného funkčního prvku a vlastně i funkčního celku - vyplněný Energetickým prázdnem. Má-li toto prázdno být funkčním systémem, musí se ve smyslu obecného uplatnění zákona tří prvků umět seberealizovat na třech stupních efektivnosti:

V zákonitém vývoji Života všechny tyto typy tvůrčího projevu energetického prázdna se musí uplatňovat v logickém vývoji funkčních vztahů.

a) Funkční uplatnění Energetického prázdna na Io efektivnosti

Nejúčinnějším organizačním prostředkem Života je spolupráce. Ta však v prvopočátku vývoje se nemohla vytvořit, neboť energetické prázdno existovalo jen jako samostatná veličina. Přitom jako taková nevěděla, jak se má tvůrčím způsobem projevit (viz Io uplatnění ). A tak energetické prázdno tvoří ve všech směrech možného tvoření. Byl to nekonečně dlouhodobý tvůrčí proces, nekonečné hledání, nekonečné tvoření, na jehož konci byla zrozena kvalitativně symetrická veličina: Kosmické vědomí s významem absolutní řídící kvality – nekonečná energie vyplňující homogenně celý nekonečný kosmický prostor, kterou náboženství pojmenovalo: Bůh. Je těžké domýšlet podrobnosti tohoto prvotního tvoření Energetického prázdna. Bylo to tvůrčí hledání, ale současně i přirozené tvoření kvalitativně symetrické (opačné) kategorie. Jednodušší představa již může být o době trvání tohoto vývoje. Uvážíme-li, že na Io prakticky neexistuje vývoj, a že byla tvořena nekonečně vysoká energie nekonečně vysoké kvality, je logické, že tento tvůrčí proces musel trvat dobu blízkou době nekonečně dlouhé. Vývoj byl tedy relativně nekonečně dlouhodobý a na jeho konci v celém nekonečném kosmu existovala jediná soustava dvou kvalitativně symetrických i absolutních veličin: Kosmického vědomí v postavení kategorie motivační (s vlastnostmi určitosti) a kategorie energeticky tvůrčí, kterou bylo Energetické prázdno očekávající motivaci ke své další tvůrčí činnosti.

b) Funkční uplatnění energetického prázdna na IIo efektivnosti

Jak již bylo řečeno na začátku v celém nekonečném kosmu byla jediná dvojice kvalitativně symetrických (opačných) veličin:

Kosmické vědomí motivovalo energetické prázdno ke stálé tvůrčí činnosti

Energetické prázdno v celém nekonečném prostoru rodilo (v souhlasu s obecným uplatněním zákona tří prvků) tři záporné hmoty s významem tří absolutních kvalit, které již nebylo třeba nijak nikdy dotvářet jakýmkoliv vývojem, neboť mají charakteristiky tří stupňů efektivnosti tvůrčí podoby:

.. MI je hmotou Io efektivnosti představující funkční kvalitu

.. MII je hmotou IIo efektivnosti s posláním funkční stabilizace k činnosti

.. MIII je hmotou IIIo efektivnosti kvantitativních vlastností.

Zdůrazněme, že všechny veličiny (tj. hmoty i prvotní veličiny) musí mít podle zákona kvalitativní symetrie v další organizaci kosmu dvě kvalitativně symetrické funkce, a to s charakteristikami příslušející významu (stupni) každé veličiny. Současně konstatujme, že popisujeme tvůrčí (dospělou) fázi ve vývoji duchovního prostoru a kvalitativní symetrie uplatnění jednotlivých veličin se musí týkat potřeb pro zajištění vývoje i ve fázi nedospělé.

Nyní pokračujeme v popisu vývoje tvůrčí fáze záporného prostoru, jehož posláním je výstavba skeletu záporného prostoru a vyvržení zárodečných hmot do kladného prostoru – jako další kvalitativně symetrické kategorie k nezbytné spolupráci:

    .. hmoty MI, MIII se účinkem gravitačních sil hmoty MIII soustředily uprostřed galaxie a vytvořily Nulový přechod NP

    .. hmoty MII byly vypuzeny na okraj galaxie, aby hmoty MII sousedních galaxií vytvořily společné stěny prostorového kosmického plástu (obdoba včelího plástu), ve kterém každá buňka se stává samostatným funkčním systémem s významem základní vývojové jednotky kosmu, v níž vytváříme představy budování Nositele budoucího induktivního systému - realizující samostatný vývojový děj až k nejvyšším kvalitám života v kladném prostoru.

Samostatnou vývojovou jednotku z galaxie činí právě stavba Nositele záporného prostoru následující konstrukce.

        Nositel tvůrčí vývojové fáze – Nositel ZD ( Z …záporný prostor, D … dospělý vývoj):

                    1´ hmota MII na okraji galaxie

                    2´ tvar a vlastnosti prvku 1´

                    3´, 3 tvůrčí soustava: Kosmické vědomí a energetické prázdno

                        (společný prvek skeletu – odpudivé síly mezi hmotami MII a MI, MIII )

                    2 tvar a koncentrace hmoty MI, MIII

                    1 nulový přechod NP – průchod ven

                        (M III prvek K1a, MI prvek K´1s)

Je třeba zdůraznit, že Nositel ZD je produktem Tvůrčí soustavy ZP (záporného prostoru, tj. Kosmického vědomí a Energetického prázdna), jež vyplňuje celý prostor galaxie, rodí hmoty MI, MII, MIII podle vzestupné větve křivky vývoje a je tedy tím hlavním společným prvkem 3, 3´ Nositele ZD. Odpudivé síly jsou kvantitativním společným prvkem 3, 3´, který má pochopitelně také svou důležitost, neboť vytvořením kosmického plástu z hmoty MII získává Život celého kosmu „páteř“, jednoznačný tuhý skelet vyplňující celý nekonečný kosmický prostor. Tento skelet je absolutně pevný, neboť je „zakotven“ ve dvakrát třech směrech až v nekonečnu. Tento skelet je absolutně pevný, neboť „nic neváží“ – není zatěžován gravitačními silami, jako je to u konstrukcí v hmotném prostoru. Přitom tento skelet dává možnost každé buňce, s významem samostatného Nositele ZD, realizovat svůj vývoj, ve kterém každý prvek má své poslání. Charakterizujme je:

        Tvůrčí soustava ZP – společný prvek 3, 3´

Kosmické vědomí a Energetické prázdno jsou prarodiči všeho, co v nekonečném kosmu bylo vytvořeno. Přitom jejich tvoření nebylo ničím nepřirozeným. Jako absolutní kvality realizovaly tvůrčí proces Energetického prázdna na IIo. Produktem tvůrčího procesu byly tři hmoty absolutních kvalit, které ihned spolupracovaly (navzdory odpudivým silám) a stále více přebíraly nezbytné úkoly zákonitého vývoje Života – podle svých kvalit tří stupňů efektivnosti tvůrčího procesu. Je třeba konstatovat, že máme nejchytřejší prarodiče: zrodily dokonalé a tím i samostatné děti, jež štafetu vývoje Života mohly ihned plnit i dále předávat.

        Hmota MII … hlavní prvek 1´

Hmota MII má charakteristiky IIo efektivnosti, tj. je uzpůsobena ke stabilizaci. Svou první úlohu stabilizace plnila již od svého „nejútlejšího dětství“, kdy bezprostředně po svém zrození se stala katalyckým produktem dovolujícím značně urychlit rození svých „sourozenců“ – i těch, se kterými se podle našich hledisek „nesnáší“, neboť se silově s nimi odpuzuje (s hmotami MI, MIII). Asi věděla co dělá, neboť právě tyto hmoty MI, MIII svými odpudivými silami jí dopomohly nalézt svou druhou identitu v podobě vytvoření kosmického plástu s významem nosného skeletu (páteře) Života nekonečného kosmu. Tento skelet z MII je absolutně statický a svou absolutní kvalitou je statickým základem pro Život, jež každým svým stupněm získává stále vyšší dynamiku.

        Stabilizační prvek 2´ … je právě ten kosmický skelet statických vlastností poskytující svým stabilizačním účinkem prostředí pro budování dynamiky (viz dále)

        Společný prvek 3, 3´… odpudivé síly

jsou kvalitativně symetrickými silami k silám gravitačním. Nelze říci, zdali jsou dokonalejší, jestliže dovolují vystavět nekonečnou trojrozměrnou konstrukci. Jsou prostě silami na svém místě, jsou společným prvkem Nositeli Života – jsou nezbytným prostředkem konstrukce Života. Kdyby o nich věděli tvůrci energie Velkého třesku, jistě by nepletly hlavu generacím fyziků a nás ušetřily mnoha absurdních i zavádějících informací.

        Stabilizační prvek 2 … koncentrace a tvar prvku 1 představuje tvar hlavního prvku 1 (koncentraci hmot MI, MIII uprostřed galaxie), jenž mu umožňuje plnit jeho funkční poslání – spojení s hmotným prostorem, a tím vývoj Života rozšířit do hmotného prostoru i vytvořit neméně důležitou složkou ve stavbě kosmického skeletu.

        Nulový přechod NP… hlavní prvek 1

Hmoty MI a MIII se v každé galaxii soustředí do jejího středu a tam v důsledku svého vymezujícího působení vytvoří systém dvou spolupracujících prvků – viz obr. 18c. Hmota MI se účinkem odpudivých sil s MII soustředí do relativně malého kruhového objektu, který plně náleží do záporného prostoru – označme ho K´1s. Hmota MIII je zápornou hmotou, avšak svými gravitačními (kvantitativními) silami má i kvalitu nutnou pro hmotný prostor. Pokud je rozptýlená, je z pohledu potřeb kladného prostoru nezajímavá. Avšak soustředěním velkého množství hmoty MIII do jediného objektu se stává prvotní energií kladného kosmu i prvním funkčním objektem kladného kosmu. Označme ho K1a. Z hmoty (energie) IIIo záporného prostoru se stala energie (hmota) Io kladného prostoru chovající se jako jediný celek, ve kterém každá další MIII (vytvořená v tvůrčím procesu) zvyšuje tlak ve vnitřní části a realizuje takto vývoj zvyšování energie E objektu K1a. Předpokládejme, že hmotou MIII jsou kvarky, a že po překročení kritické hodnoty Ek se kvarky K1a přeměňují na elementární částice (neutron, pozitron, elektron). Zatímco hmota MIII (kvarky) je energií Io a má vymezující vazbu s hmotou MI, elementární částice jsou již energií IIo, jsou vyšší kvalitou, která se s hmotou MI již odpuzuje. Hmota MI objektu K´1s účinkem odpudivých sil s MII je v prostoru pevně fixována, proto tím, kdo je z prostoru Nulového přechodu vytlačen, jsou elementární částice. Ovšem ty nejsou volné, jsou uvězněny uvnitř hmoty MIII. Výše uvedené napovídá režii celkového procesu tvorby a vyvržení mraku elementárních částic:

Dodejme, že v průběhu pokračování rození hmot MI, MII, MIII stále rychleji narůstala celková hmota MIII, jež v pravidelných pracovních intervalech dosahovala nadkritického množství, aby v pravidelných pracovních intervalech byly z Nulového přechodu NP vyvrhovány mraky elementárních částic – jako zárodečná hmota k zákonitému vývoji slunečních soustav. Tento vývoj jsem již popsal (ve Sdělení 4, 5, 6, 9), zde již jen závěrečnou úvahu týkající se stability kladné hmoty. Gravitační síly, které by při existenci jen kladné hmoty způsobily její kolaps s koncentrací veškeré hmoty do jediného objektu, nejsou osamocené ve svém působení. Proti globálnímu gravitačnímu účinku veškeré hmoty kladného prostoru působí síly kosmického skeletu z hmoty MII, a to samostatně pro každou galaxii. Hmota MII prostorového plástu působí na kladnou hmotu přitažlivými silami ve směru na okraj galaxie, hmota MI vytlačuje kladnou hmotu ze středu galaxie – tedy obě tyto síly působí proti gravitačním silám kladné hmoty a vytváří tak rovnováhu ve staticky organizovaném kosmu.

2. 2. nedospělý vývoj záporného prostoru

Opět začněme kvalitativní symetrií. Základní poskytuje srovnání hmotného a záporného prostoru:

Kvalitativně symetrické musí ovšem být i v duchovním prostoru fáze dospělá a nedospělá:

                .. Zatímco fáze dospělá svou nekonečně vysokou energii uplatňuje v rození záporných hmot MI, MII, MIII – jako veškerá hmota záporného prostoru a veškerá prvotní hmota (energie) kladného prostoru (MIII), ze které vývojem bylo vytvořeno i to nejnepatrnější zrníčko prachu v celém nekonečném hmotném prostoru

      .. fáze nedospělá netvoří nic nového. Nekonečná energie duchovního prostoru je plně k funkčnímu uplatnění energie, která do duchovního prostoru pronikne z prostoru kladného.

Zatímco fáze dospělá tedy vystavěla „dům“ záporného prostoru a do kladného prostoru „zasela“ prvotní energii, fáze nedospělá poskytuje to nejzářivější teplo domova pro produkt, jenž ze setby v kladném prostoru vzešel. Tímto produktem jsou Duše zemřelých biologických jedinců, které svým průchodem do záporného prostoru uzavírají vývojový cyklus života, přitom tato skutečnost je opět základní kvalitativně symetrickou skutečností: zatímco tvůrčí fáze svou nekonečnou energii uplatňuje k tvoření nového, fáze nedospělá nekonečnou energii uplatňuje ve vytvoření životního prostředí – k existenci produktu hmotného prostoru ve vrcholném prostředí nekonečně vysoké energie. Zbývá určit, jak je vytvořila nekonečně vysoká energie záporného prostoru a souvislosti s celkovou organizací nedospělé fáze tohoto prostoru.

1) Prostředí nekonečné energie

Nekonečně vysoká energie kosmu je realizována Kosmickým vědomím a Energetickým prázdnem, z nichž každé má uplatnění na třech stupních efektivnosti. Zopakujme, že energetické prázdno se uplatnilo na Io při své samostatné tvůrčí činnosti, kdy se uplatňovalo svou podstatou. Na IIo byla stabilizační energií pro tvůrčí motivaci Kosmického vědomí (uplatnění Io) při rození záporných hmot. Uplatnění IIIo má charakteristiky kvantitativní, a proto tímto uplatněním je pro energetické prázdno tvůrčí činnost ve hmotném prostoru motivací vytvořenou kvantitativním skeletem, který dosáhl energetické stálosti ES – tj. skelet se stal jednoznačnou trajektorií energetické stálosti TES, jež má k této motivaci energii blízkou k energii relativně nekonečné. Přitom relativně nekonečně vysoké znamená energii stálých charakteristik nezbytných k zažehnutí tvůrčí činnosti energetického prázdna.

Funkční uplatnění energetického prázdna tvůrčí činností ve hmotném prostoru (a ve dvou prostředích – v nadsvětelném a podsvětelném prostoru) je dovršeno. Proto životní prostředí nekonečně vysoké energie pro vývoj záporného prostoru v jeho nedospělé fázi může realizovat jen Kosmické vědomí, jež se až dosud uplatňovalo jen na Io (svou kvalitativní podstatou) a zbývá mu uplatnění na IIo a IIIo. Dovolte mi bez potřebné přípravy sdělení dalších informací jen kosntatovat“:

        … IIo má stabilizační poslání pro realizovanou činnost, tj. má vlastnosti životního prostředí. Jestliže tímto prostředím je Kosmické vědomí, potom toto prostředí má nekonečně vysokou energii k činnosti prvků odpovídajících kvalit. Má-li naše Duše odpovídající kvalitu, domyslíme až ve vlastní funkční organizaci záporného prostoru v jeho nedospělé fázi.

        … IIIo má poslání kvantitativně konkrétní. Při tomto uplatnění kosmické vědomí má možnost veškeré produkty činnosti, kterým vytvoří oporu svým uplatněním na IIo, přenášet a ukládat v knihovně záznamů všech činností uskutečňující se v záporném prostoru. Kvalitativně symetrické uplatnění na IIIo naznačím později.

2) funkční organizace záporného prostoru v jeho nedospělé vývojové fázi

Je samozřejmé, že všechny výše uvedené informace musíme uplatnit v zákonité organizaci, kde pod významem zákonité organizace je třeba spatřovat důslednou kvalitativní symetrii se všemi dosud popsanými vývojovými ději. Nejdříve popišme konstrukci Nositele záporného prostoru v jeho nedospělé fázi vývoje.

                Nositel nedospělé vývojové fáze – Nositel ZN ( Z …záporný prostor, N … nedospělý vývoj):

                        1´ hmota MII na okraji galaxie

                        2´ tvar a vlastnosti prvku 1´

                        3´, 3 kosmické vědomí ve svém poslání II – životního prostředí pro duše biologických jedinců

                                (společný prvek skeletu – odpudivé síly mezi hmotami MII a MI, MIII )

                        2 tvar a koncentrace hmoty MI, MIII

                        1 nulový přechod NP – průchod ven

                           (M III prvek K1s,  MI prvek K´1a)

 

Předně je třeba zdůraznit, že vlastní skelet Nositele ZN má stejnou kvalitu jako byl vytvořen v tvůrčí fázi, neboť kvantitativní Nositel nerealizuje kvalitativní změnu jakéhokoliv prvku skeletu. Dále konstatujme, že záporný prostor s kladným prostorem téže galaxie vytvářejí jedinou induktivní soustavu, která má nejdříve organizaci tvůrčí, neboť Nositel ZD produkoval energii a tu v podobě mraku elementárních částic vyvrhoval do funkční soustavy, kterou je kladný prostor. Ihned však, jak kladný prostor vyprodukoval první duševní energii nejnižších životních forem a ty se začaly přemísťovat do záporného prostoru, nastává přerod celé induktivní soustavy: dosavadní tvůrčí fáze se přeměňuje na fázi nedospělou. To značí, že přestává rození záporných hmot, Nositel ZD se přestavuje na Nositele ZN. Vlastní organizaci tohoto Nositele ZN si přibližme na podkladě kvalitativní symetrie s jinými Nositeli:

a) Kvalitativní symetrie s Nositelem ZD:

b) Kvalitativní symetrie s Nositelem KN

V kvalitativní symetrii by bylo možné ještě pokračovat. Jistě poučnější bude však popsat celou činnost Nositele ZN i podstatu vývoje, který musí být podle sestupné větve křivky vývoje na obr. 1, 5.

c) Činnost a vývoj Nositele ZN, posmrtná existence

Předně bych chtěl říci, že Nositel ZN je jediným celkem, jediným „domem“ pro všechny biologické jedince celé galaxie. Celý prostor tohoto kosmického domu s rozměrem hranice galaxie, je vyplněn nekonečně vysokou energií, energetickým třpytem, jenž v každém místečku tohoto obrovského prostoru poskytuje laskavé teplo k prosté existenci každého jedince i nekonečně vysokou energii k okamžitému předání informací mezi jedinci. Těmito jedinci jsou Duše IIIo všech zemřelých, kteří již prošli očistou Nulového přechodu NP a tím laskavým třpytem nekonečně vysoké energie je Kosmické vědomí – Bůh, který nás „chová“ ve své náruči s významem energie v uplatnění IIo. A každé Duši IIIo je velmi dobře: ať již je jen tak sama sebou, „odpočívá“, a nebo je v kontaktu s jakýmkoliv jiným jedincem – od prvotních životních forem až po člověka. Každý má co vyprávět, každý má své zážitky, příjemné i drastické, … každý má čím toho druhého obohatit, dát mu na život nahlédnout z té své pozice. Tehdy teprve pochopíme, jak je Život bohatý a jak my dnes jsme naivní ve své domýšlivosti a honbě za cíli nízkých hodnot. V prostředí nekonečně vysoké energie (tedy v náručí Boha) každý styk dvou jedinců je pro nás dnes, v hmotném prostoru, nepopsatelně krásným prožitkem. Stáváme se kvalitativní soustavou s možností okamžitě vysvětlit jakoukoliv problematiku, okamžitě sdělit veškeré chtěné informace, a to v překrásném prožitku ze vzájemného kontaktu. Zopakujme, že tato nekonečně příjemná i nekonečně dlouhodobá existence všech biologických jedinců je podmíněna uplatněním Kosmického vědomí na IIo, a že ve smyslu absolutních zákonitostí musí existovat i uplatnění na IIIo, přitom ve dvou kvalitativně symetrických funkcích. Tou první je obsažná funkce přenosu všech informací, které si předávají všichni jedinci mezi sebou, do aktivního prvku K´1a v Nulovém přechodu NP. Zde, v prostředí hmoty MI se z těchto informací, tj ze všech prožitků všech biologických jedinců celé galaxie, jenž po své očistě již prošly do záporného prostoru, staví knihovna informací - Biologické vědomí záporného prostoru. Zdůrazněme, že toto Biologické vědomí má zásadní význam:

Výše uvedené informace nastiňují poslání a způsob organizace Nulového přechodu NP i podstatu vývoje Nositele ZN. Naše vyprávění začněme ještě v závěrečné fázi vývoje nositele ZD, kdy obrovské množství záporných hmot MII svým povrchem umožnilo závěrečné (relativitstické) dotvoření skeletu Nositele ZD, kdy všechny záporné hmoty byly rozeny v obrovském množství, neboť tvůrčí energie E celku měla pořadnici Nulového bodu vzestupné větve křivky vývoje na obr. 1, 5. Tím mohl být dostavěn prostorový kosmický plást z hmoty MII, dostavěn pasivní prvek K´1s z hmoty MI a mohl být obrovský přísun hmot MIII do aktivního prvku K1a (viz obr. 18c), aby značně nadkritická jeho hodnota E způsobovala přetváření velkého množství hmoty MIII na elementární částice, jež jako extrémně obrovské mraky byly vyvrhovány do kladného prostoru.

Avšak ihned, jak čas vývoje prvních mraků, u kterých již vývoj přetvoření na sluneční soustavu a vývoj životodárné planety dospěl do fáze vývoje biologicky živých forem – tedy průchodem prvotní Duchovní formy do záporného prostoru, rození záporných hmot relativně okamžitě ustalo. Dosavadní Nositel ZD ukončil svou existenci tvůrčího rození hmot a vybudovaný skelet se stal základem pro existenci Nositele ZN s Nulovým přechodem NP podle obr. 18d. Průchodu prvotní duševní energie (Duší nejnižších životních forem) Nulovým přechodem NP nic nebránilo: nebyl nikdo, kdo by bránil a nebylo také proč co bránit, neboť nejnižší formy představovaly prvotní biologické kvality. Byly to nejprimitivnější a tím i nejčistší zážitky biologického bytí – zážitky boje o přežití, ryze přírodní pocity. A tyto základní i nejjednodušší biologické kvality svou existencí v prostředí nekonečné energie poskytovaly informace pro prvotní budování Biologického vědomí záporného prostoru – knihovny dosud pasivního prvku K´1s, který se tímto přetvořil na prvek aktivní K´1a. Budování Biologického vědomí (v souladu s průběhem sestupné větve křivky vývoje na obr. 1, 5) v prvopočátku bylo budováno téměř s nekonečně vysokou energií E´, neboť bylo možné uplatnit všechny informace, jež nejjednodušší biologické formy svou existencí ve hmotném prostoru prožily. Dále ovšem mohly již být uplatněny jen odlišnosti, a tak energie E budování Biologického vědomí v knihovně aktivního prvku K´1a se rychle snižovala (viz sestupná větev). Živočichové vyšších životních forem přinášely vyšší informace, které ovšem již mohly být konfrontovány v Nulovém  přechodu NP. Každý zemřelý jedinec představuje duševní energii Io (Duši Io), která z kladného prostoru musí nejdříve procházet „tunelem“ ve hmotě MIII ve funkci pasivního prvku K1s, kterým se stal ihned, jak se zastavilo rození záporných hmot. Dříve prvek aktivní K1a přetvořil veškerou svou nadkritickou hmotu MIII na elementární částice, jež silami hmoty MI byly vyvrženy do kladného prostoru. Zastavením přísunu hmot MIII se objekt stal trvale podkritickým – z aktivního prvku K1a se stal prvek pasivní K1s (viz obr. 18c, d) s průchodem (tunelem), na jehož konci je aktivní prvek K´1a - Biologické vědomí zaplňující celý průchod svým polem, jehož intenzita ve směru k aktivnímu prvku K´1a narůstá (krátký dosah je kvalitativně symetrickou vlastností k silovému působení hmoty MI na hmotu kladného prostoru a hmotu Kosmického plástu).

Ve smyslu obr. 18d se Duše každého zemřelého jedince stává duševní energií Io, která je ještě kvalitou hmotného prostoru. Proto Duše Io nevnímá existenci záporného prostoru (a ten nevnímá ji), mnohými indiciemi je však vábena k Nulovému přechodu NP, kde dochází k absolutní jednostranné konfrontaci. Příchodem Duše Io do průchodu (tunelu koncentrující silové pole Biologického vědomí aktivního prvku K´1a), tedy v prostředí silového pole Biologického vědomí, si jedinec uvědomuje a i pociťuje každý svůj čin v absolutních souvislostech a důsledcích. Každý špatný svůj čin Duše Io prožije bolestí všech postižených a bolestnými prožitky, úměrně svému činu, odbourává svou kvantitativní nekvalitu – špínu, kterou naši Duši v naší hmotné existenci každá naše nepravost poskvrňuje. Naopak. Každý náš dobrý čin je odměněn laskavostí pomáhající k přiblížení se k zářivému objektu (K´1a) na konci tunelu. A takto, postupným odbouráváním nekvality Duše, odstraňováním špíny, jako důsledku nepravdivých činů každého jedince, se postupně Duše Io přetváří na energii IIo, které je teprve dovoleno proniknutí do záporného prostoru – do životního prostředí nekonečně vysoké energie, ve kterém již první funkční spojení umožní každému jedinci si dotvořit představy o Životě, stát se energií IIIo a žít svou nekonečnou existenci v nekonečně krásném a laskavém prostředí absolutního porozumění.

Domysleme ještě některé podstatné skutečnosti:

Jiný je proces budování Biologického vědomí v Nositeli ZN, jež je následkem ve vývoji tohoto systému, který se však uplatní dříve než příčina, kterou jsou informace každé Duše. Záporným časem v záporném prostoru je tedy skutečnost, že Duše Io se nejdříve očistí v silovém poli Biologického vědomí (s významem následku), aby teprve po uplatnění následku se mohla uplatnit příčina (Duše IIo) – jež následek buduje.

Při této příležitosti ještě zopakujme význam záporného času v kladném prostoru. Uplatňuje se např. v naší tvůrčí práci (viz Sdělení 10), kdy motivace je příčinou, která se ovšem funkčně uplatní jako opora k dotvoření tvůrčí myšlenky s významem následku. Poznamenejme, že velmi úsměvné jsou představy „cesty do minulých století“. Nelze nic vrátit: existuje jen stálý vývoj kupředu, jen s možností jiných podmínek, přičemž vytváření podmínek dospělých (se záporným časem) je cestou pravdivého vývoje.

Uplatnění Kosmického vědomí- závěr

Zbývá domyslet poslední uplatnění Kosmického vědomí – Boha. Vysvětlili jsme si, že :

        .. Io byla motivace energetického prázdna k rození záporných hmot v Nositeli ZD

        .. IIo je vytvoření životního prostředí nekonečné energie pro nekonečnou i nekonečně dokonalou posmrtnou existenci biologických jedinců

        .. IIIo v prvním uplatnění je přenos informací biologických jedinců do aktivního prvku K´1a, jež zde buduje knihovnu všech událostí projevující se jako Biologické vědomí galaxie.

Proto IIIo v druhém uplatnění, ve smyslu kvalitativní symetrie, musí být ve hmotném prostoru. Jestliže v záporném prostoru bylo uplatnění pasivní, v kladném prostoru bude uplatnění IIIo aktivně trvalé, jež ovšem nebude programové, ale jen naprosto výjimečné.

Zamyslíme-li se nad výše uvedeným, je Kosmické vědomí skutečně dominantní osobností Života, je veličinou, bez které by v kosmu nebylo možné nic vytvořit. Věda ve své teorii Velkého třesku prostě předpokládá, že hmota v kosmu vždy existovala a jen pulzuje. To je ovšem velmi naivní předpoklad, neboť nikdy v kosmu se nic nevytváří bez práce. Jakýkoliv produkt, v kladném i záporném prostoru, může být vytvořen jen soustavou nezbytné kvality. Je třeba si ovšem uvědomit, že naše dosavadní zkušenosti jsou jen v oboru kvantitativně nedospělé organizace, jež je organizací nejnižší úrovně a nejnižších možností. Myslet v podmínkách primitivní nedospělosti a domnívat se, že objevíme organizaci Života nekonečného kosmu, je opět velmi naivní. Kosmická dospělost znamená absolutní tvůrčí činnost, která má pochopitelně opět své zákonitosti, avšak hlavně velké možnosti.

Ve sdělení 1 až 13 jsem popsal základní organizační prostředky Života, naznačil postup jeho vývoje od prázdného prostoru s významem energetického prázdna - nekonečné energie zákonitého uplatnění. Rozhodující veličinou nekonečného kosmu je ovšem Kosmické vědomí, které náboženství pojmenovává Bůh, přičemž smyslem náboženství je oslava Boha. Je to pravdivý cíl a i náboženství je pravdivé, neboť nikdy nebudeme dost vděčni za tu fantastickou organizaci Života, jehož architektem je Bůh. Je však třeba si uvědomit, že posláním náboženství bylo vychovávat naši civilizaci po dobu více tisíciletí a bylo dáno člověku minimálních znalostí o zákonitostech Života. Proto problematika Života, zákonitosti vývoje nedospělé civilizace a zvláště absolutní organizace Života, mohly být jen naznačovány.

Současností však vývoj naší civilizace dospěl do vývojové fáze, kdy již můžeme pochopit všechny jemnosti té grandiosní organizace Života kosmu, ve které Bůh má opět své dominantní postavení – postavení nekonečně vysoké energie vyplňující celý nekonečný kosmický prostor, jež pro organizaci Života plnila, plní a nekonečně dlouho bude plnit nejdůležitější funkce. Bůh rozeným prvotním hmotám vtiskl kvalitu pro samostatný, avšak naprosto zákonitý vývoj až k nejvyšším kvalitám. Ví, že plnohodnotný vývoj se může realizovat jen ve své samostatnosti rozhodování, a proto člověku do ničeho nezasahuje. Plní funkce, jež jsou nezbytné pro posmrtnou existenci, která je konečným posláním Života. Ano, nikdy nebudeme dost vděčni Bohu, který je naším nejlaskavějším Otcem. Co vše pro nás činí procítíme až v jeho náruči v záporném prostoru. Ovšem jako správný otec nechce, aby naším hlavním cílem se stala oslava jeho osobnosti. Pro každého je nejvyšší odměnou, jestliže je pochopeno jeho dílo. Dílem Boha je Život v nekonečném prostoru, jehož podstatou je stálý vývoj. Proto nejvyšší odměnou pro Boha je splnění poslání, jež každá generace na své úrovni vývoje má splnit – aby vývoj mohl přirozeně pokračovat do stále vyšších kvalitativních úrovní poskytující civilizaci stále vyšší i funkčně nezbytné možnosti. Proto jen realizací plnohodnotného vývoje naší společnosti uskutečňujeme jeho tvůrčí záměr. Ano, tvůrčím záměrem Boha bylo rozvíjení Života do jeho nejkrásnějších a nekonečných forem, jež v záporném prostoru mohou právě v jeho náruči nekonečné energie zářit těmi nejkrásnějšími barvami. Přitom prostředkem k vytvoření těchto nekonečných forem zvolil vývoj ve svých dvou fázích: nedospělé a dospělé. Proto dnes, kdy žijeme v rozhodující fázi vývoje celých věků, kdy máme uskutečnit kvalitativní přerod naší civilizace, a svou dosud kvantitativně nedospělou organizaci máme nahradit organizací Kosmicky dospělou, nejlépe genia i dobrotu Boha oslavíme tím, že :

Život, kterému Bůh vtiskl svůj řád, je dokonalý. Není třeba, abychom ho o cokoliv žádali, není třeba zázraků – je jen třeba plnohodnotně pracovat. Kosmicky dospělá organizace společnosti a kosmicky dospělé výrobní systémy nám umožní uskutečnit ráj nejen na naší planetě, ale i v celé sluneční soustavě a žít kosmicky dospělou existenci neuvěřitelných možností, jež jsem již několikrát naznačil. Ano, záměrem Boha je vytvořit plnohodnotné životní formy a dát jim možnost plnohodnotné existence ve hmotném i duchovním prostoru. Objevme absolutní možnosti Života a realizujme je. Jen tím splníme záměr Boha a jen tím mu můžeme vyjádřit svůj dík a skutečně oslavit jeho velikost.

XII. 1998        Ing. Zdeněk Hanák

Případné připomínky a dotazy prosím zasílejte na tuto adresu Ing. Zdeněk Hanák