Vládě ČR

 Žádost o kontrolu teorie: „Cyklická existence člověka“

Teorie je součástí Kvalitativní metody myšlení popisované v http://www.bristle.cz/mysleni/. Zde uvádím některé skutečnosti v souvislosti informací v

TV pořadu: „Lidský genom – stárnutí“

V pořadu bylo konstatováno, že existuje více příčin stárnutí. Za hlavní příčinu se považuje „hromadění poškozené DNA“, jež je nabourávána zejména „bombardováním“ volnými radikály. Jestliže DNA je již enzymy neopravitelná, destrukční enzymy tuto DNA, a tím i celou buňku, zničí. Jako limitující faktor existence člověka je potom považováno zkracování Telomer na koncích DNA při každém dělení buňky, jež omezuje počet jejich možných dělení. Telomery mohou být zpětně prodlužovány Telomerázemi a děje se tak u pohlavních buněk - aby nový život mohl být nastartován od nezkrácených Telomer. Aktivace Telomeráz u ostatních buněk se považuje za nic neřešící, neboť další dělení buněk s narušenou DNA by způsobilo např. rakovinu a následnou smrt. Tím má být limitována konečná délka života člověka.

Ano, vyslovené považuji za logické a velmi propracované vědecké vysvětlení poškozování DNA, ne však učiněné závěry. Nadměrné hromadění poškozené DNA je jen nemocí a jestliže enzymy nestačí ji opravovat, může nastat předčasné stárnutí, nebo i kolaps. U zdravého člověka dochází k hromadění poškozené DNA v menších hodnotách, enzymy ji stačí opravovat, větší zánik buněk je spíše až v pokročilejším věku. Obdobné je působení i Telomer – ty dnes jen limitují počet dělení buněk. Obojí negativní působení jen tedy vysvětluje, že náš život v současných podmínkách existence je omezen věkem, např. 150 let a neexistuje žádná pozemská možnost ho prodloužit. Avšak jak hromadění poškozené DNA, tak zkracování Telomer na koncích DNA nevysvětluje důsledně pravidelný průběh ubývání energetické aktivity u všech lidí již od narození, které se podle obecně uplatňovaného Zákona vývoje musí uskutečňovat důsledně podle sestupné větve Křivky vývoje na Obr. 1 (viz http). Nejvyšší výkon ve výrobě životní energie u každého biologického jedince musí být ihned po narození (obrovské nároky na posílení zvláště pohybového aparátu), ihned však následuje  rychlý úbytek (exponenciální snížení v průběhu Křivky vývoje), naopak s přibývajícím věkem rychlost úbytku energie (v jednotce času) se stále zmenšuje, neboť i celková energie je již velmi nízká. I podle zkušenosti exponenciálně sestupný průběh je skutečným průběhem stárnutí s významem  „biologických hodin“. V případě teorie v Lidském genomu by musel být opačný – nejrychlejší úbytek energie by musel být v pokročilém věku.

Dovolte mi zdůraznit, že v každém komplexním systému existuje soustava řídící a soustava energeticky výkonná. Např. v autě je řídící soustavou člověk s pomocnými prvky, motor s převody a koly je soustavou energetickou. Pomalá jízda u starého auta není limitována např. starým řidičem, ale zejména malým výkonem opotřebovaného motoru. Hledání příčiny snižování výkonu systému je třeba hledat v silové soustavě systému, v charakteru jeho vlastní funkce.

DNA je soustavou řídící (řídí postup výstavby jednotlivých orgánů včetně vývoje buněk do potřebné kvality a konstrukce), výkonnou energetickou soustavou je naše celé tělo, závěr celkového vývoje živin při výrobě naší životní energie je v buňkách. Je jím proces aerobní oxidace, kdy průchodem protonů 2H+ částí Fo syntetázy se mění tvar její části F1, která tím vytváří z ADP a P molekulu ATP - jež je produktem energie akce a dává nám naši životní sílu. A zde je jádro problému. Otázka zní: „Co je energií reakce, jestliže vytvoření produktu v každé činnosti je podmíněno právě vytvořením reakce“. Touto energií Reakce v aerobní oxidaci je voda, která vznikla sloučením 2H+ a O2-. A jelikož membrána mitochondrie je pro vodu nepropustná, byla voda uvnitř mitochondrie „uvězněna“, tj. akumulována – jako energie reakce způsobující vývoj systému, který my dnes prožíváme jako stárnutí s neodvratným koncem. Zopakujme, že tento vývoj v důsledku akumulace energie má průběh důsledně podle sestupné větve Křivky vývoje, jež se uplatňuje v každém vývojovém ději kosmu. Ano, skutečné „biologické hodiny“ je třeba pochopit jako kontaktní proces výroby naší životní energie – jako důsledek všesměrného uplatnění principu akce a reakce. Další otázkou je, jakým způsobem akumulovaná voda zpětně působí na proces aerobní oxidace, snižuje její výkon a tím i zpomaluje naše „stárnutí“. Nyní se však věnujme komplexním představám, které vyplývají z  Kvalitativní metody myšlení. Vyslovím a shrnu to nejpodstatnější:

Pro posílení významu nadsvětelné existence mi dovolte zdůraznit zásadní význam vývoje ve dvou opačných fázích a vždy dovršující význam vrcholových možností fáze tvůrčí. Naše planeta se vyvíjela na třech stupních (vývoj hmoty, vývoj biologického života, vývoj myšlení) a právě tvůrčí fáze na všech těchto stupních měla ten rozhodující význam – byl to „tvůrčí koncert“, kterým se započaté dílo kvalitativně i energeticky dotvořilo. Příkladem je i nesrovnatelně významnější tvůrčí pracovní fáze člověka oproti školní docházce, nebo vlastní tvůrčí proces oproti prvotní přípravě na nový tvůrčí záměr.

Totéž lze očekávat i v dlouhodobé existenci člověka. Nadsvětelná existence je oproti současné fází absolutně tvůrčí. Z toho přímo vyplývá, že naše tělo musí prodělávat totální regeneraci. Dnes lze těžko předpokládat, co složky štěpení budou kromě vytváření životní energie ještě uskutečňovat. Zřejmě je tělo člověka očisťováno od volných radikálů, regeneruje se DNA (v celé své stavbě včetně prodloužení Telomer), avšak lze předpokládat i absolutně opravný funkční proces začínající v DNA a vrcholící totální regenerací a dorůstáním chybějících částí orgánů. Nechci zbytečně spekulovat, ovšem Život je dokonalý a ve svých absolutních organizacích umí skutečné zázraky. Ty zázraky se dějí v každé Dospělé, tj. Tvůrčí fázi a naše tělo má svůj řídící mechanismus - DNA.

Proto Kosmické možnosti je nezbytné si zasloužit, a to vývojovým skokem do Kosmické úrovně myšlení, neboť jen lidé absolutně odpovědní mohou pronikat do životního prostředí Vyspělého života kosmu. A po opětném přechodu do podsvětelného prostoru bude člověk moci „se zastavit“ i v „cizích“ galaxiích.

Abychom prokázali příčinu stárnutí, nemusíme se jen omezit na Absolutní teorie. Předpokládám, že mnohé může napovědět:

Každý jistě domyslí, jak zásadní význam bude mít pro civilizaci (pro přehodnocení dosavadních našich priorit) důkaz příčiny stárnutí ve vazbě na možnost cyklického omlazování a nutnosti dosažení kosmicky dospělých kvalit člověka, jestliže má získat právo na cyklickou existenci. 

Tímto Vládu ČR žádám, aby motivovala  vědecké instituce k ověření pravdivosti nejen podstaty stárnutí člověka, ale i pravdivosti Absolutních teorií  (viz http://www.bristle.cz/kosmickemysleni//) a určila nositele výzkumu. Konstatuji, že Kvalitativní teorie představují ucelený celek nespočtu kvalitativních souvislostí s váhou kvalitativního důkazu.

Spolupráci nabízí

                                                                                                                                  Ing. Zdeněk Hanák

V Brně, 21. 9. 2002                                                                                            inghanak@volny.cz